Práce sleduje dílo Bruna Bauera (1880-1938), nejúspěšnějšího a zároveň posledního ze středoevropských "průmyslových architektů", kteří dokázali ve své práci obsáhnout všechny provozní, konstrukční i architektonické aspekty navrhování továren.

Její komparativní část podává přehled projekční činnosti Bauerových předchůdců a konkurentů v českých zemích: specializovaných technických kanceláří, stavebních firem i architektů. Začleňuje Bauerovy teoretické práce do dobové diskuze o vztahu architektury, inženýrství a průmyslu, která na dlouho dobu determinovala historiografii moderní architektury.