Publikace přináší analýzu role a postojů mužů-otců dětí se zdravotním postižením. Parciální výzkumy přinášejí výsledky, které by měly sloužit jako základ pro speciálněpedagogickou a psychologickou intervenci. Výsledky jsou využitelné napříč pomáhajícími profesemi pro odborníky, kteří pracují s rodinou a rodiči.
Úvodní text vychází z obecné charakteristiky rodiny, včetně vymezení otcovství a mateřství. Závěr kapitoly je věnován rodině s postiženým dítětem. Charakteristika rodiny je zdařilá, není příliš rozvláčná a zdůrazňuje skutečně jen to, co je podstatné. Historický pohled je chápán jako základ k pojetí rodiny, včetně rolí otce a matky. Autoři srozumitelně formulují hlavní dimenze proměny rodiny a rolí obou rodičů, opět lze ocenit i to, že tak činí relativně stručně. Matky mají výhodu, že jsou k mateřskému chování disponovány i biologicky (hormonálně), zatímco u otců jde o proces, který je více závislý na učení. Funkce rodiny – rozlišení podle toho zda je rodina funkční nebo nefunkční je vhodné. Diferenciace úplné a neúplné rodiny je užitečná, neúplná rodina je variantou se zvýšeným rizikem, že něco nebude úplně dobře fungovat, ale jde i o důvod proč rodina takto skončila (nebo se vůbec nevytvořila).
Text pojednávající o přijetí a vyrovnávání se skutečností, že se rodičům narodilo postižené dítě, jak toto vyrovnávání probíhá a jaké strategie lidé v dané situaci užívají, je vhodný. Důležitý je i rozdíl v přístupu a vyrovnávání s danou situací u mužů a žen. Následující část kapitoly je věnována sourozencům zdravotně postižených dětí, což je rovněž potřebné, jejich problémům se jen málokdy věnuje jak rodina, tak odborníci. Autoři připomínají fakt, že pozice sourozence postiženého dítěte přináší různé zátěže a ovlivní i další vývoj takového jedince. Je třeba ocenit i zařazení textu věnovanému prarodičům, protože i oni se s touto situací musejí vyrovnávat.
Druhá část textu je věnována aktuálnímu zkoumání. Text vychází z toho, co je známo o situaci otců dítěte s postižením a o způsobu, jakým tuto situaci zvládají a jak se s ní vyrovnávají. Autoři uvádějí výsledky různých studií. Kvalitě textu prospívá i zařazení autentických výroků těchto otců. Výčet důvodů proč se otcové neúčastní spolupráce se speciálním pedagogem a co naopak k větší spolupráci přispívá je rovněž užitečný.
Cíle výzkumu jsou jasně vymezené a účelně zaměřené. Popis metod a průběhu výzkumu je dostatečný a srozumitelně formulovaný. Autoři adekvátně popisují i způsoby zdokumentování dat.
Z recenzního posudku: Prof. PhDr. RNDr. M. Vágnerová, CSc.
Monografie, která je dílem tří autorů, se zabývá velice aktuálním a společensky závažným tématem, tedy problematikou otcovství dítěte s postižením.
Struktura monografie je logická. Kniha je členěna na devět kapitol. První tři kapitoly jsou zaměřeny na základní teoretické koncepty související s tématem. V této části textu autoři obratně propojují teoretické údaje s aktuálními výzkumnými zjištěními a také uvádějí možnosti diagnostiky. Je zde charakterizována rodina, popsány jsou její historické proměny a na téma rodiny je pohlíženo také z pohledu funkcionality. V neposlední řadě jsou zde popsány také rodiny úplné a neúplné, a také rodiny dětí se zdravotním postižením. Pozornost je věnována také aktuálnímu stavu zkoumání problematiky otcovství dítěte se zdravotním postižením. Prezentovány jsou zde výsledky čtyř dílčích výzkumů, které se zabývaly sledovanou problematikou.
Následující čtyři kapitoly jsou věnovány výzkumu, jehož cílem je charakterizovat současnou rodinu dítěte se zdravotním postižením. Výzkum se tedy zaměřuje na to, jak otcové prožívají zdravotní postižení dítěte. V souvislosti se zachováním funkce a udržení integrity rodin dětí se zdravotním postižením se zabývá také copingovými strategiemi a resilientními faktory otců, topografií akčního pole speciálně pedagogické intervence a požadavky na fungování speciálněpedagogické intervence. Výsledky výzkumu jsou prezentovány srozumitelně a přehledně. Tento výzkum doplňuje chybějící informace o českých otcích dětí se zdravotním postižením a může se stát východiskem pro další výzkumy.
Poslední dvě kapitoly mapují možnosti zapojení otců do výchovy dětí se zdravotním postižením a uvádějí doporučení pro praxi.
Přestože je monografie dílem kolektivu autorů, působí uceleným dojmem. Po formální i obsahové stránce splňuje všechny podmínky kladené na odborné publikace. Autoři čerpají z aktuálních odborných zdrojů, používají odbornou terminologii, přesto je text napsán srozumitelnou formou. Monografie je velmi cenná svým zaměřením, neboť prezentované téma není dosud v české odborné literatuře dostatečně zpracováno. Velmi kladně hodnotím také fakt, že díky realizovanému výzkumu tato publikace zdařile propojuje teoretická východiska s praxí.
Z recenzního posudku: Mgr. Mgr. Petra Sobková
