LIBER EVANGELIORUM (KNIHA EVANGELIÍ ) je nejvýznamnější památkou knižní malby Beuronské umělecké školy, která nemá na světě obdoby. Připomíná iluminované středověké evangeliáře, liší se ale dobou vzniku (1899-1913). Neuvádí celá evangelia, ale pouze jejich perikopy, správné označení je tedy evangelistář. LIBER EVANGELIORUM byla používána pouze v klášteře Sv. Gabriela v Praze na Smíchově k celkem sedmnácti svátkům nebo slavnostem v době jednoho liturgického roku. Autorkami byly výtvarně nadané benediktinky z kláštera Sv. Gabriela, které v tamějším ateliéru sv. Lukáše pracovaly na evangelistáři pod vedením zakladatele beuronského umění P. Desideria Lenze OSB celkem 14 let. Iluminace jsou provedeny na listech pergamenu, k levé obrazové straně je ručně přišitá pravá strana textová.

Beuronské monumentální umění řeholních umělců má těžiště v nástěnné malbě a v plastice. Benediktinky ze Sv. Gabriela toto specifické umění transformovaly do miniatur knižní malby a tím beuronská umělecká tvorba vyvrcholila ojedinělým a naprosto specifickým ženským prvkem, který se stal součástí Bouronské umělecké školy

Sestry ze Sv. Gabriela si jedinečnosti evangelistáře velice vážily, veřejnosti se ukazoval jen ve zcela výjimečných případech. Dnes je uchováván v Diecézním muzeu v Grazu.

Monica Bubna-Litic, předsedkyně Nadačního fondu Malakim (Andělé) a Spolku přátel beuronského umění, získala souhlas od sester benediktinek kláštera sv. Gabriela (od roku 1919 v Rakousku) vydat evangeliář jako dvoujazyčnou reprezentativní odbornou publikaci. Reprodukce iluminací s nesčetnými miniaturními nápisy doprovází komentář, na němž pracoval po dobu pěti let česko-německy' tým historiků, uměleckých historiků, teologů a egyptologů v čele s P. Augustinem Grögerem OSB z mateřského kláštera Beuronské kongregace sv. Martina v Beuronu. Dále evangelistář obsahuje obrazovou přílohu, mezi nimi čtenář nalezne i první "nevydařené" verze iluminací, které umělkyně na radu Lenze přepracovaly.

Grafické úpravy publikace se zhostil přední český grafik profesor Zdeněk Ziegler. Pod jeho vedením se Jan Bouček z grafického studia TYPO ujal nesnadného úkolu: na reprodukce fotografií pergamenových listů, které byly zdobeny i plátkovým zlatem, ručně podle originálu nanesl zlatou barvu, aby se tak fotodokumentace mohla tisknout ve zlaté barevnosti a tím ji co nejvíce přiblížit originálu.