Když se v průběhu 19. a na počátku 20. století utvářela česká národní kultura, jedním z fenoménů, k nimž se obrozenečtí buditelé národa vztahovali, byla i řecko-římská antika - či lépe řečeno dobově podmíněná představa o ní.

Tato kniha na různých přikladech ze života tehdejší české společnosti ukazuje, že "obrozenecká antika" byla kulturním konstruktem sui generis, který dodnes často nepostřehnutelným, o to však zásadnějším způsobem způsobem ovlivňuje současné chápání antiky a jejího místa v české kultuře.