In Summer of Caprice (the classic novel of the Twenties that was adapted into the beloved film of the Czech New Wave in the Sixties) the arrival of a magician and his girlfriend to a sleepy spa town sets off a series of events that will turn the lives of everyone in Little Karlsbad upside down. Set over the course of just three days in June, this poetic and comic novel beautifully captures the atmosphere of a small town, as Vančura juxtaposes the mundanity of life with the majesty of language.
The playful narrative, linguistic dexterity, and metatextuality that has only become richer over the decades are hallmarks of this brilliant work of interwar modernism.
“The witty conversation and ingenious dialogues surpass
the plot itself.”
Epoch Times
“Certainly, Vladislav Vančura’s language is a test for any translator’s mettle.”
Alice Horáčková, MF Dnes
„(What makes Vladislav Vančura unique) is that all of his avant-garde searching finally led him to the epic’s classical approach, which enabled him, like no other prose writer in the world, to appropriate all the fundamental epiphanies of modern lyric poetry.”
M. Kundera, The Art of the Novel: Vladislav Vančura’s
Journey in Search of the Great Epic
Vančura's tale follows four people – a colonel, a priest, a bathhouse owner and his wife – and how their lives are altered by the arrival of a magician-acrobat and his assistant. "Vančura is difficuIt," Corner admits. "But Caprice is a lovely, bittersweet book. It's about dreaming dreams."
Corner successfully captures the essence of this, particulary in the last lines of the daydreaming wife, who imagines the life of a traveling performer: "How wonderful to be thinking no more than three days ahead, to be peregrinating from one town to another. How marvelous to plan a performance from beginning to end and then to repeat it day after day before people not one of whom, besides ourselves, knows what's going to happen next."
The first edition of Vančura's Rozmarné léto included illustrations by that other great tragic Czech artist, Josef Čapek. Karolinum Press has also insisted on illustrating Corner's translations, with the renowned Adolf Born supplying illustrations for Saturnin, while Summer of Caprice is filled with the work of artist Jiří Grus, making for very attractive packaging.
Steffen Silvis
Neberu Čechům jejich poklad
Klasická díla české literatury si překlad zaslouží, tvrdí britský vysokoškolský pedagog, spisovatel a překladatel Mark Corner (53), jehož zásluhou se první anglické verze dočkal Saturnin Jiřího Jirotky i Rozmarné léto Vladislava Vančury. Od roku 1992 učí Corner na Ústavu anglistiky a amerikanistiky FF UK v Praze. V současné době žije v Bruselu a dokončuje překlad knihy Bylo nás pět Karla Poláčka.
HN: Do angličtiny jste převedl Jirotku a Vančuru, nyní dokončujete Poláčka. Proč jste se pouštěl do překladů právě těchto autorů?
Nejdřív nakladatelství Karolinum navrhlo, abych přeložil Jirotkova Saturnina, což mi připadalo logické. V Česku jde o jednu z nejpopulárnějších knih, která se měla dostat i ke čtenářům v cizině. Rozmarné léto mě zaujalo trochu jinak. Je velice poetické a zároveň má téměř filmovou atmosféru, protože jde o sled asi padesáti krátkých kapitol a každá popisuje určitou scénu. Přesto jej nikdo dosud nepřeložil. Také jsem se chtěl poprat s překladem, kde by zcela zásadní roli hrál jazyk a nešlo by jen o převyprávění příběhu.
HN: O Rozmarném létu se tvrdí, že je nepřeložitelné. Proč si to někteří lidé myslí?
Vančuru nelze přeložit, aniž by ho překladatel nepozměnil. Obecně lze říct, že nelze přeložit nic, ale zároveň lze přeložit všechno. Záleží na úhlu pohledu. Nevidím ale důvod, proč se o překlad nepokusit. A myslím, že většina Čechů ocení, když nejvýznamnější díla jejich literatury budou moci obdivovat i čtenáři v cizině. Na druhou stranu někdy mezi Čechy panuje dojem, že překládat Vančuru a podobné autory je tak trochu svatokrádež nebo zlodějna. Jako bych byl Maxmilián Bavorský a odvážel z českých zemí Rudolfovy poklady.
Radek Honzák (Hospodářské noviny, kultura, 9. 8. 2006, str. 12)
Anglický překladatel se „popral“ s Vančurou
Rozmarné léto Vladislava Vančury je často považováno za nepřeložitelné. „Mnozí odvážlivci, když se octli na počátku velikolepého měsíce června, usedají do stínu platanů a jejich urputné vzezření se stává mírným,“ začíná Vančura svůj poetický příběh z Krokových Varů, lázeňského „města dobré pověsti a dobré vody“. Lehkonohý Vančurův styl a starosvětský jazyk, který si zálibně pohrává s narážkami, dlouho čekal na anglickou verzi. Až okouzlil britského pedagoga a spisovatele Marka Cornera, který se nenechal odradit temnými předpověďmi.
Summer of Caprice, půvabnou knížku s ilustracemi Jiřího Gruse, přineslo v prvotním nákladu 3000 výtisků pražské Karolinum – prodává se za 490 korun, díky zahraničním partnerům nakladatelství je však k mání i mimo Česko.
Není to první profesní setkání Cornera s českou literaturou. Úspěšně převedl již Jirotkova Saturnina a připravuje Bylo nás pět Karla Poláčka. Přiznává, že má slabost pro české knihy z první poloviny 20. století. „Rád se vracím do minulosti a Rozmarné léto mě získalo takřka filmovou atmosférou – aniž jsem viděl film. Každá z krátkých kapitol načrtává určitou scénu,“ říká Corner, který napsal také několik románů a odborných knih. A pak tu samozřejmě byli plnokrevní hrdinové Rozmarného léta, majitel říčních lázní Antonín Důra, kanovník Roch a major Hugo – „nostalgičtí, mnohomluvní a sebestřední padesátníci“, jak podotýká Corner.
Alice Horáčková (Dnes, 20. 06. 2006, str. 06)
