Současná česká religiozita prochází dynamickým vývojem a náboženská scéna je natolik diverzifikovaná, že je obtížné vyznat se v ní. Encyklopedie menších křesťanských církví v České republice přitom přibližuje jeden z jejích nejrychleji rostoucích a současně nejméně známých segmentů. Kniha podává encyklopedický přehled 27 státem registrovaných křesťanských nebo z křesťanství vycházejících církví a náboženských společností; s výjimkou římskokatolické, českobratrské evangelické, československé husitské a slezské evangelické církve jde o všechny registrované křesťanské církve. Odborníkům a zainteresované veřejnosti poskytuje informace o jejich vzniku a historickém vývoji včetně zahraničních zdrojů a paralel, o religionistickém profilu, statistické, geografické i základní historické údaje o jednotlivých sborech či náboženských obcích a dalších církevních složkách. Součástí díla jsou úvodní kapitoly věnované typologii křesťanských církví se zvláštním zřetelem k fenoménu tzv. evangelikalismu, vývoji menších křesťanských společenství na českém území a jejich církevní architektuře v posledních téměř dvou staletích. Užitečnou pomůckou jsou rovněž kompletní údaje o náboženském vyznání ve sčítáních lidu 1880–2011 a podrobné rejstříky.
Autoři vyplňují mezeru v náboženské mapě ČR, nezvikláni konvenčním hlediskem, které na zmiňované okrajové útvary klade běžná publicistika ať církevní, ať necírkevní. Zvolili totiž pro své dílo optiku sociologickou a religionistickou, nikoli teologickou.
Toto důsledné uplatnění uvedených metod je druhý přínos předkládané publikace. Dosavadní české práce podobného typu (Vojtíšek, Filipi) takto důsledně nepostupují. Samozřejmě nemohou autoři Encyklopedie pominout věroučný profil, který je součástí sebeuvědomění jednotlivých pojednávaných církevních útvarů, a řadí je s tou či onou mírou přesnosti do širších křesťanských "rodin'', nicméně teologické parametry jsou pouze zasazeny jako jedna z položek do profilu církve, nejsou dále podrobeny samostatnému rozboru. Snahou autorů je představit danou církev co nejkomplexněji. Předkládají historii církve až do nejzazších (někdy zahraničních) kořenů, a to většinou poměrně podrobně. Již tyto historické výklady, za nimiž tušíme značnou práci badatelskou, jsou dalším významným přínosem Encyklopedie. Vedle historických úvodů, a někdy s nimi obsahem související až i totožné, je pokaždé podána religionistická charakteristika pojednávané církve, rozumí se: její lokalizace v terénu křesťanských útvarů. Samozřejmostí je, že církev je představena současným stavem -statistikou, popisem jejího zřízení, struktur a charitativních či vzdělávacích zařízení.
Největším překvapením však je, že u každé církve jsou uvedeny všechny její místní obce (farnosti, sbory) se stručným nástinem historie u každé z nich; doplněn je tento výklad v mnoha případech fotografiemi jejich shromaždišť. Uživateli se tak dostane kompletní informace včetně adres.
Tyto portréty církví tvoří hlavní, encyklopedickou část publikace. K nim je připojen ještě komentovaný přehled statistického vývoje, dokumentovaný sčítáními lidu od r. 1880.
Ovšem encyklopedické části předchází rozsáhlý výklad "Křesťanské církve a náboženské skupiny". Jde nejdříve o uvedení do "mapy" křesťanstva z hlediska jeho dějinného vývoje. Jde zde také kapitola "Menší křesťanské církve v dějinách moderní české religiozity", která předjímá údaje, které se budou opakovat v portrétech (některých) církví a zasazuje je do dějinného pásma. Mezitím je vložena rozsáhlá kapitola "Evangelikalismus", jejíž organické místo autoru posudku není dost jasné. Samozřejmě i zde jsou předjímány a vysvětleny budoucí údaje z portrétů; potud rozumíme, že kapitola chce provést napřed "sémantický úklid". Je však příliš rozsáhlá, přitom odborně na velké výši, takže by si zasloužila samostatnou publikaci, která by byla velmi potřebná. Zde by snad postačil stručnější výklad jednotlivých pojmů a fenoménů, s nimiž se bude nadále pracovat.
Další samostatnou kapitolou, přecházející encyklopedické části, je "Sakrální architektura menších křesťanských církví. Autorka B. Altová zde představuje charakteristiku různých typů sakrální architektury ve 4 obdobích vývoje (do 1. světové války, doba mezi válkami, po r. 1945, po r. 1989). Je přesvědčena, že příběhy církví se protínají s příběhy architektů a architektury.
Autoři Encyklopedie zaslouží obdiv za množství materiálu, který shromáždili, materiálu zcela korektního, takže s ním, dotázány, mohly vyslovit souhlas i dotčené církve. Tímto množstvím údajů a metodickou čistotou zpracování si Encyklopedie získá kladný ohlas a přízeň uživatelů. Záhy se stane nepostradatelnou pro "školu i dům".
Z recenzního posudku: Prof. ThDr. Pavel Filipi
Kvalitně zpracovaný přehled menších křesťanských církví a náboženských organizací v českém prostředí dosud chybí, a tak můžeme očekávat, že se předložený rukopis stane významnou pomůckou pro sociology, historiky, religionisty a všechny další sociální badatele, kteří se zajímají o náboženství, jeho formy a proměny. Ocenit je třeba to, že publikace není jen encyklopedickým přehledem existujících církví a náboženských společností, ale snaží se jejich působení zasadit do širšího kontextu a čtenářům poskytnout širší pohled na českou náboženskou scénu. Logicky je tak publikace rozčleněna do dvou částí. První poskytuje obecnější pohled na vývoj křesťanství a především evangelikalismus, do něhož většina tzv. malých církví spadá, ale věnuje se i vývoji jejich sakrální architektury. Druhá část rukopisu pak představuje encyklopedické zpracování informací o jednotlivých uskupeních.
Z recenzního posudku: Doc. PhDr. Dana Hamplová, Ph.D.
