Pobřeží Moskytů se v 19. století ocitlo v okruhu mocenských zájmů Velké Británie, USA a středoamerických republik. Zároveň bylo již od století sedmnáctého místem intenzivního vzájemného míšení místních indiánských etnik, černochů – bývalých otroků – z Karibských ostrovů i přistěhovalců z různých evropských zemí. Do roku 1860 zde existoval formálně samostatný státní útvar (Království Moskytů, Mosquito Kingdom) pod protektorátem Velké Británie, poté bylo území inkorporováno do Nikaraguy jako autonomní „rezervace“. V roce 1898 byl autonomní status zrušen a region se stal plnoprávnou součástí Nikaragujské republiky. Navzdory snahám nikaragujských vlád se během 20. století obě části země nikdy nepodařilo homogenizovat.
Monografie Reyes, emprendedores, misioneros se zabývá mechanismy vzniku unikátních identit v koloniálním a „protektorátním“ prostředí Pobřeží Moskytů, a to na základě analýzy korpusu pramenů vzešlých z činnosti obnovené Jednoty bratrské (Moravian Church) – moravští misionáři působili od 40. let 19. století v roli rádců a sekretářů miskitských králů, přičemž sledovali také své vlastní společensko-reformní a duchovní cíle.
Karibská oblast byla od počátku šestnáctého století předmětem intenzivního zájmu evropských mocností. Ty zde sledovaly svoje ekonomické, politické i strategické cíle především na ostrovech, kde si vytvořili konkurenti španělské moci už v průběhu sedmnáctého století svoje základny. Z nich pak ohrožovaly v následujícím období pozice Španělska, aby poněkud paradoxně zůstaly této evropské monarchii poslední zbytky bývalé koloniální říše v podobě Kuby a Portorika právě tady.
V té době už ovšem nabývalo na strategickém významu, vzhledem k úvahám o výstavbě komunikace mezi Atlantickým a Tichým oceánem, i dříve opomíjené středoamerické pobřeží, včetně tzv. Pobřeží moskytů. Tady se střetávaly zájmy země, jíž formálně tato oblast náležela, tedy Nicaraguy, nesporné mocnosti této doby Británie, která se opírala o spolupráci s náčelníky místní indiánské komunity a činila si nárok na postavení protektora a Spojených států, jejichž plantážníci a obchodníci sem pronikali už od první poloviny devatenáctého století. Působení těchto vnějších faktorů ovlivňovalo dynamiku vývoje oblasti obývané většinově komunitou, v níž rozvíjeli svoji misijní činnost příslušníci církve Moravských bratří.
Právě jejich prostřednictvím, respektive prostřednictvím dokumentů uložených v archivu církve v Ochranově, sleduje autorka lektorovaného rukopisu proměny pospolitosti Miskitů, kteří také díky míšení s dalšími etniky v regionu ztratili svoji starší podobu. Využití jedinečného a dosud prakticky pro tento účel nepoužitého pramene umožňuje Křížové vytvořit plastický obraz sociálních a kulturních změn komunity, jejíž osudy byly dosud studovány především v kontextu sporů mezi Nicaraguou, Británií a posléze i Spojenými státy.
Křížová rozdělila svůj text do čtyř větších bloků, v nichž postupně sleduje kontakty Miskitů s Evropany od koloniální doby. Upozorňuje přitom opakovaně na specifika komunity žijící na hranicích britského a španělského zájmu, který od samého počátku ovlivňoval chování a myšlení Indiánů. Důležitým katalyzátorem změn byla také přítomnost dalšího neamerického, ale také neevropského elementu v regionu, obyvatel afrického původu, kteří se přišli z Jamajky. Zatímco pak v první části sleduje klasickou podobu společnosti Miskitů, jak přežívala z koloniální doby, prezentuje v druhé části proměny, jímž tato společnosti procházela v době příchodu Moravských bratří, jejichž první kolonizační aktivity se zde datují do poloviny čtyřicátých let devatenáctého století. Byla to přitom právě tato doba, kdy protektorské ambice Britů narážely nejen na odpor Nicaraguy, ale také amerických plantážníků a obchodníků, hledajících pro své aktivity v regionu podporu a pomoc přímo ve Washingtonu. Moravští bratří se za těchto okolností pokoušeli realizovat misijní projekt, který na jedné straně znamenal nutně posilování vědomí specifičnosti u předmětu jejich duchovního působení, na druhé straně ovšem nemohl uchovat pospolitost Miskitů v autonomní podobě, již jim garantoval britský protektorát z poloviny století. Ve dvou následujících částech práce sleduje Křížová současně dva protichůdné procesy, snahu udržet tradiční podobu společnosti a současně přijímání cizorodých prvků, jejich výsledkem bylo vytvoření hybridní komunity, jejíž politická elita se snažila využít k zachování autonomie zkušeností, jichž získala v kontaktu s nikaragujskou kreolskou společností i s americkými i britskými Anglosasy.
Obraz svébytné komunity Miskitů, který autorka pro druhou poloviny devatenáctého století vytváří je velmi přesvědčivý a další vývoj v regionu pak reálnost tohoto obrazu potvrzuje. Miskitové si svoji autonomii dokázali uchovat po dlouhá desetiletí dvacátého století a když se je pak v osmdesátých letech pokoušela sandinistická vláda situaci na Pobřeží moskytů radikálně změnit, narazila zde na odpor, který nakonec přispěl k jejímu pádu.
Z recenzního posudku: Prof. Dr. Josef Opatrný
Autorka se zaměřila na českou odbornou veřejností dosud nesledovanou problematiku proměn společnosti v relativně málo ekonomicky a politicky významné části střední Ameriky, tzv. Pobřeží Moskytů na hranicích Nikaraguy a Hondurasu, kde soupeřily ze strategických důvodů o vliv především Spojené státy a Velká Británie. Právě toto bylo dosud hlavním předmětem zájmu klasické i moderní literatury, sledující region zejména z hlediska mezinárodní politiky a diplomacie. Křížová se zajímala s využitím pramenného materiálu německé a britské provenience o význam přítomnosti britských a amerických diplomatů a obchodníků na straně jedné, na straně druhé pak středoevropských misionářů pro formování skupinových identit v oblasti, jež zůstávala v koloniálním období relativně stranou zájmu jak španělských úředníků, tak kolonistů.
Svou prací pokračuje Křížová v díle Josefa Polišenského, a to hned ve dvou směrech. Byl to právě on, kdo se zabýval americkými aktivitami Moravských bratří v Americe, byť: kladl v tomto případě důraz na Ameriku anglosaskou. Založil potom orientaci české amerikanistiky a iberoamerikanistiky sledováním vztahů střední Evropy a amerického kontinentu především v kulturní a ekonomické dimenzi.
Josef Opatrný (Český časopis historický 03/2017, str. 866)
