Práce In the Shadow of Munich. British Policy towards Czechoslovakia from the Endorsement to the Renunciation of the Munich Agreement (1938–1942) sleduje rozdílné přístupy a postupné proměňování britské politiky vůči Československu v době od mnichovské konference v září 1938 do britského prohlášení ze srpna 1942, že Mnichovská dohoda nebude mít jakýkoli vliv na budoucí teritoriální uspořádání. Klíčovým tématem práce je přitom vliv Mnichova na britskou politickou scénu a na následnou britskou politiku vůči Československu ve středoevropském kontextu a také jeho rezonance v jednáních s československými exilovými představiteli. Práce je výsledkem autorova mnohaletého výzkumu zejména v britských archivech, doplněného o materiály z archivů českých, a rovněž reflexe rozsáhlého množství pramenných edic, deníků a memoárové a odborné literatury. Snaží se přitom rozptýlit řadu mýtů a stereotypů, v jejichž zajetí zůstává dosavadní česká a zčásti též anglofonní historiografie při interpretaci britské politiky vůči Československu bezprostředně před 2. světovou válkou a v jejím průběhu.

Acknowledgments
Introduction
Aims and methodology
Bibliographical essay
Structure of the book

British foreign policy and Czechoslovakia before Munich 1938 (historical introduction)
British strategies in the inter-war period
The "Czechoslovak year": 1938

Britain and the crumbling of CzechosIovakia (30 September 1938 – 15 March 1939)
The implementation of Munich and its immediate impact upon British politics
The question of the Munich guarantee
Britain's policy towards Central Europe between Munich and 15 March 1939
Towards the March ides

Towards the outbreak of war (15 March – 3 September 1939)
The immediate repercussions of the March ides in British politics
British international efforts between 15 March and the outbreak of the war
Military and economic implications ofthe German subjugation of Czechoslovakia
"The Czech gold scandal"
Britain and independent Slovakia
Britain's de facto recognition of German annexation and the question of the Czechoslovak balances (a study of interdependence of foreign policy and economic interests)
The problem of the Czechoslovak Legation in London Conclusion

British attitudes towards the development of Czechoslovak political representation in exile (October 1938 – July 1940)
Britain's assistance to refugees from Czechoslovakia, 1938–1939
Britain's attitudes to the formation of Czechoslovak political representation abroad before the outbreak of war
Czechoslovakia and the British war aims
The recognition of the Czechoslovak National Committee
Towards the Provisional Government
Conclusion

The other life of Munich and the "unbearable lightness" of provisional status (July 1940 – July 1941)
The legacy of Munich and the battles for history
Establishing the governing structures in exile
The thorny way to fuIl recognition – stage 1
The thorny way to full recognition – stage 2
Conclusion

Planning for the future while looking to the past (1940–1942)
The Polish-Czechoslovak Confederation in British, Polish and Czechoslovak plans
The question of the Czechoslovak frontiers and the origins of "permanent solution" of the Sudeten German issue
Conclusion

General conclusions
Bibliography
Biographical notes
Index

Předkládaná práce je výsledkem badatelského úsilí, které autor systematicky prohlubuje a rozšiřuje od poloviny 90.1et minulého století, kdy začal shromažďovat materiály ke své diplomové práci o britské politice vůči SSSR v předvečer 2.světové války.(1) Pro svou práci disertační si Smetana uložil úkol prozkoumat "...rozdílné přístupy a postupné proměňování britské politiky vůči Československu v období od mnichovské konference v září 1938 do přijetí vládního prohlášení ze srpna 1942...", přičemž jeho záměrem bylo soustředit se především na "...vliv Mnichova na britskou politickou scénu a na britskou politiku vůči Československu a také jeho rezonance v jednáních s československými exilovými představiteli ve vymezeném období."(2) Toto vymezení tématu je třeba mít při hodnocení práce velmi důsledně na vědomí: obraz, který nám Smetana nabízí, měl být a je téměř výlučně obrazem politiky britské, jen někdy obrazem české politiky britskýma očima a téměř nikdy obrazem české politikyjako takové. Takovýto přístup může vyvolávat jistou kritiku, podle mého názoru je však zcela oprávněný, především s ohledem na dosavadní asymetričnost bádání nad problematikou československo-britských vztahů v daném období, vedeného především historiky českými, v českých archivech a směřujícího především k analýze českých postupů a postojů.(3) Smetanovi se díky zvolenému úhlu pohledu podařilo přinést, jak se níže zmíním podrobněji, řadu zajímavých poznatků i ve vztahu k problémům, kterým již byla věnována široká badatelská pozornost, jako například k problému československo-polských jednám o formách poválečné spolupráce.(4)
V souladu s vymezením tématu své práce orientoval Smetana i výběr pramenů a literatury. Nalezl a prostudoval úctyhodnou sumu nepublikovaných pramenů, především britské provenience. Jádrem výzkumu mu zjevně byly materiály z činnosti exekutivy, uložené v londýnském National Archives (PRO), plnohodnotně však pro svou práci využil i velmi cenné fondy z řady dalších institucí, z nichž je třeba upozornit především na dvě. Materiály z Bank of England Archive, využité Smetanou především v podkapitole o "skandálu s českým zlatem"(7) a v seznamu pramenů opomenuté, doposud, pokudje mi známo, žádný český historik nestudoval. Pozůstalost Roberta Bruce Lockharta, uložená v londýnském House of Lords Record Office, se už sice několika českých návštěv dočkala, nicméně Smetana jí (především Lockhartova deníku) dokázal využít s výjimečnou dovedností a v řadě klíčových pasáží z ní učinil velmi pevnou páteř svých přesvědčivých argumentů.(8) Americké a ruské archivy byly pro účely této práce převážně zdrojem informací doplňujících. Podobně jsou v zásadě využity i archivy české, v jejich případě však je důležitá i důsledná role korigující, a to především tam, kde autor pracuje s britskými záznamy z dvoustranných britsko-českých jednání.
Pokud jde o publikované dokumenty a odbornou literaturu, pak soupis použitých položek představuje patrně úplnou bibliografii k danému tématu, pokud se týká relevantních publikací v klíčových jazycích, tedy v angličtině a češtině. Osobně velmi oceňuji poměrně rozsáhlé využití edice, kterou většina badatelů neoprávněně opomíjí, totiž záznamů rozprav v obou komorách anglického parlamentu. Smetanovi se s jejich pomocí podařilo vyhnout se tradičnímu omylu, který britskou politiku především v období 1938-1940 redukuje pouze na politiku Chamberlainovy vlády nebo dokonce premiéra samotného a rezignuje tak nejen na poznám širšího kontextu a vnitřních mechanismů tvorby britské zahraniční politiky, ale především na možnost rozlišit kontinuitu a diskontinuitu této politiky v letech následujících.
Vnitřní členění práceje logické a přehledné. Smetana neshledal žádný důvod pro zpochybnění standardních mezníků vývoje celkového kontextu britské politiky. Mnichov, 15. březen, počátek války, porážka Francie - zůstávají zachovány i jako mezníky vývoje britské politiky vůči Československu a dojisté míry vymezují i členění jednotlivých kapitol disertace. Tak první kapitola, pojatá jako historický úvod, je věnována politice období předmnichovského a mnichovského. Je postavena především na odborné literatuře a poskytuje seriózní přehled vývoje názorů příslušníků vládnoucí elity na versailleský systém, politické uspořádám střední Evropy, roli Německa a osud Československa. Ve všech zmíněných případech je ze Smetanova líčení zjevné, že ve druhé polovině 30. let sílil mezi britskými politickými špičkami názor o neudržitelnosti statu quo.
Od druhé kapitoly, věnované období od Mnichova po 15. březen, začíná Smetana plně využívat výsledků svého rozsáhlého archivního výzkumu. Pečlivě analyzuje jednání o garancích hranic okleštěného státu (doposud badateli opomíjená) a britskou účast v nich interpretuje jako součást pokusu o "mírovou a spravedlivou" rekonstrukci politické mapy Evropy.(9) Velmi přesvědčivě vyznívá pasáž o nepochopitelném váhání Britů nad nabídkou koupě československých zbraňových "přebytků" a autorův závěr, že "Mnichov jen těžko byl pouhým taktickým manévrem, vynuceným daným stadiem britského a francouzského zbrojení".(10) Skvělou ilustrací situace v tehdejším Foreign Office je podkapitola o blížících se "březnových ídách", obsahující rozbor informací, které do hlavního stanu britské zahraniční politiky přicházely v souvislosti s německými přípravami na rozbití Česko-Slovenska.(11)
Bezprostřední britskou reflexí okupace Českých zemí a vytvoření Slovenského státu se Smetana zabývá ve třetí kapitole své disertace. Čtenář zde má možnost seznámit se jak se způsobem, jakým Britové řešili konkrétní problémy, které s sebou nová situace přinesla, tak s celkovým dopadem na britský přístup k československé otázce. Výborné jsou pasáže věnované tzv. skandálu s českým zlatem(12) a diskusím o budoucnosti československého zastupitelského úřadu(13), přinášející celou řadu nových informací. Vysokou kvalitu má i rozbor britské politiky vůči vzniku samostatného Slovenska a ve věci další existence britského konzulátu v Praze.(14) Smetana zde velmi správně poukázal na vliv parlamentní politiky (a do značné míry i veřejného mínění) na rozhodování exekutivy. Nicméně kvalitu těchto pasáží mohloještě zvýšit, kdyby se i zde, podobně jako to učinil v 5. kapitole v souvislosti s jednáními o (ne)uznání prozatímní exilové vlády(15), pokusil podrobněji srovnat britský přístup s přístupem dalších mocností, především SSSR a USA. Dvě věty, které věnuje v této souvislosti sovětské politice (16) jsou málo. Nicméně celkové vyznění této do značné míry klíčové kapitolyje mimořádně dobré. Smetanovi se podařilo překonat zaběhaná klišé a zjednodušení v rovině "snaha o uzavření československého velvyslanectví = politika appeasementu", nebo "uznání statu quo po 15.3. de facto = zrada Československa". Je zjevné, že jeho schopnost neuvažovat v podobných stereotypech je založena na pečlivém a samostatném studiu mechanismu tvorby britské zahraniční politiky a osobností jejích aktérů.
Britský postoj vůči československé exilové politické reprezentaci byl od počátku předmětem zavilých diskusí a příčinou dlouhodobých traumat již v kruzích našich exulantů samotných a zůstává dodnes živým problémem pro české historiky. Smetana se tímto problémem zabývá ve 4. kapitole své práce a činí tak opět s velkým přehledem a erudicí. Jakkoli zaznívají z jeho textu kritické tóny vůči Benešovi, popisuje a rozebírá velmi korektně jeho trpělivé, často sisyfovské úsilí o změnu postoje britského FO především na úrovni Central Department) a ostatních ministerstev. Desetiměsíční úsilí s jeho každodenními šarvátkami i bitvami skončilo úspěšně, tedy uznáním exilové vlády, díky Benešově vůli a nasazení, schopnosti vyčerpávat protivníky hodinovými exposé a spory o každé slovíčko připravovaných textů. Opominout v této souvislosti autor nemohl průběh rozhovorů Beneš-Majskij ze září, resp. listopadu 39. Při jejich hodnocení si ponechal jistou rezervu, což je z hlediska důsledné kritiky stavu pramenné základny správné. Zdůraznil však skutečnost, že Beneš si uložil hluboko do paměti (a v budoucnu mnohokrát opakoval) francouzské a britské kličkování vé věci uznání jeho role v čele československého exilu jako jeden z argumentů pro pozdější změnu zahraničněpolitické orientace státu a zároveň přecházel mlčením nebo shovívavým pochopením skutečnost, že Sověti uznali rozbití Československa. Smetanovo konstatování, že Benešova vstřícnost vůči Stalinovu emisarovi "vážně podkopávala výsledky jeho válečné diplomacie" a že "veškerá hořkost nad britským a francouzským mnichovanstvím z něj tuto zodpovědnost nemůže sejmout"('17)je podle mého názoru zcela na místě. /.../
Z recenzního posudku: Petr Mareš

---

Předkládaná práce napsaná v anglickém jazyce je bezesporu výjimečně zdařilým a obsáhlým pokusem (celkem 320 stran strojopisu) pojednat o období, které je klíčovým pro britsko-československé vztahy v době po Mnichovu a za druhé světové války. Jedná se sice o téma, které již bylo jak v britské, tak i československé (a díky D. Brandesovi i německé) historiografii do značné míry zpracováno, přesto však zůstal pro autora dostatečný prostor přinést nové přístupy, pohledy a závěry. Za zvlášť přínosné je třeba pokládat fakt, že práce byla zpracována (a to na velmi dobré úrovni) v anglickém jazyce a bude tak přístupná i širší evropské odborné veřejnosti.
Vít Smetana se na zpracování své práce velmi důkladně připravil a využil zejména svých studií na Oxfordské univerzitě a v nejrůznějších britských archivech, zejména v The National Archives v Kew u Londýna (bývalý Public Record Office), v Bodleian Library v Oxfordu, v School of Slavonic and East European Studies, v archivu House of Lords či v amerických a ruských archivech. Ze zahraničních archivů by tak již mohl relevantně využít snad jen Hoover Institution Archives ve Stanfordu. To se projevilo především na v naší historiografii málo vídané šíři autorem prostudovaných a využitých britských pramenů a titulů odborné literatury, pokrývající britskou historickou produkci od
konce 40. let až po současnost. Rád bych hned na začátku tuto skutečnost vyzdvihl a ocenil, neboť jednou zpředností předkládané práce je i způsob zprostředkování pohledu britské historiografie na zpracovávané téma. Některé prameny jsou v naší literatuře citovány a využity vůbec poprvé (zejména je nutno vysoce ocenit Smetanovo využití dosud nepublikovaných částí deníků garancí hranic pomnichovského Československa. Práce na tyto zásadní a objevné studie navazuje, využívá jejich podstatných částí a navíc se snaží je zobecnit a zasadit do širších souvislostí. V této souvislosti je nutno vysoce hodnotit nejen Smetanovu předkládanou práci, ale vlastně celou jeho dosavadní publikační činnost.
Smetanovu práci považuji opravdu za výbornou a originální. Ve své práci zpracoval otázky, které dosud dostatečným způsobem nebo vůbec zpracovány nebyly. V této souvislosti bych znovu zmínil jeho pojetí československo-britských finančních vztahů (pomnichovské půjčky a měnového zlata) a jejich vlivu na československo-britské politické vztahy a pomnichovských garancí. V tomto směru bude Smetanovi patřit nezpochybnitelné prvenství a k jeho zjištění již bude možné přidávat jen dílčí další poznatky. V dalších částech práce zase dokázal využít dosavadních zpracování a vlastního výzkumu k formulaci originálních závěrů. Smetana ve své práci předložil svoji koncepci československo-britských vztahů, opřel ji o argumenty a je věcí skutečně věcné odborné diskuze, zda tyto argumenty obstojí.
Z recenzního posudku: Prof. JUDr. Jan Kuklík, DrSc.