Monografie je prvním obsáhlejším systematickým pokusem o shrnutí motivů Patočkovy filozofie umění. Mezi témata Patočkova myšlení, která autor v knize sleduje, patří zejména umělecká vzdělanost, pojetí vztahu literatury a mýtu, vzájemná souvislost a odlišnost architektury, sochařství a malířství, styl ve výtvarném umění, spojitost a rozdíl mezi uměním minulosti a přítomnosti a rovněž aspekty vztahu mezi uměním a vědeckým poznáním.

Patočkova filozofie je zkoumána do značné míry chronologicky, od raných Patočkových textů ze 30. a 40. let k textům ze 60. a 70. let, chronologii vzniku je však nadřazeno zdůraznění obsahových spojitostí mezi jednotlivými pojednáními.