V rámci obrozenské literatury představuje reflexivní báseň Vznešenost přírody významný pokus o náročnou poezii srovnatelnou s vrcholnými díly dobové evropské literatury. Autor v něm nalezl nové možnosti české poezie překonávající puchmajerovskou tradici. Text připravil (včetně první časopisecké verze Vznešenost přirozenosti) a okomentoval Robert Ibrahim.

Próza Cesta do Itálie je inspirovaná cestou, již Polák absolvoval jako pobočník rakouského podmaršálka Františka Kollera. Ve svém žánru představuje první velké dílo obrozenské prózy. Naše vydání vychází z textu, který pro Odeon připravil na konci sedmdesátých let Alexandr Stich (pod jménem Felicitas Wünschová) a který revidovala Markéta Selucká. Komentář k Cestě do Itálie napsal znalec dobového českého i evropského literárního kontextu Zdeněk Hrbata.

Bloudě mnohým oudolím zdejším, později jsem poznal, že proti vlasti nespravedlivě jsem soudil, zapomena na příjemné a bavné chvojnaté hory, které čistovlnná Sázava protýká, na hrdé, divoké břehy labské k Ousti, na rozmanité venkoviny Adersbachu, a zdálo se mi, že přes ty obrazy, jež zde přirozenost malovala, ve světě není. Mnoho cizích se mnou tak smejšlelo; nicméně každá nepatrnost, kterou v cizině nalezáme, zdá se mnohem dokonalejší a vzácnější než ta sama v české vlasti.