Publikace obsahuje vybrané studie Zdeňka Stříbrného (z let 1965–2000), profesora dějin anglické a americké literatury. Těžištěm knihy jsou především práce o anglickém renesančním dramatu, zejména o osobnosti a tvorbě Williama Shakespeara. Knihu doplňuje obsáhlá vzpomínková autobiografie, která je pozoruhodným svědectvím o životních osudech středoevropského vzdělance v druhé polovině dvacátého století.

Úvodem trochu vzpomínek

Anglická literatura (Přehledná stať ze Slovníku spisovatelů, 1996)

Středoanglická literatura. Světská i náboženská lyrika (Kapitola z Dějin anglické literatury, I. díl, 1987, str. 47–50)

John Lyly a dvorské drama (Kapitola z knihy Shakespearovi předchůdci, 1965, str. 21–38)

Thomas Kyd: zdomácnění senekovské tragédie (Kapitola z téže knihy, str. 39–49)

Christopher Marlowe – dramatik renesančního titanismu (Kapitola z téže knihy, str. 87–117)

Byl nebo nebyl? (První kapitola z knížky William Shakespeare, edice Portréty, Orbis, 1964, str. 5–20)

Jak tvořil (Druhá kapitola z téže knížky, str. 21–70)

Shakespeare dnes (Text přednášky k 400. výročí Shakespearova narození. Philologica Pragensia 7 (1964), č. 4, 359–364)

Komedie omylů (Předmluva v Komediích I, Knihovna klasiků, 1988, str. 11–16)

Král Richard III. (Kapitola z monografie Shakespearovy historické hry, 1959, str. 127–148)

Král Jindřich V. (Podle kopie strojopisu, který měl vyjít v Odeonu v Knihovně klasiků, ale nebyl vytištěn a po r. 1989 se ztratil)

Dvojí čas. Poznámky o „dvojím čase“ v Hamletovi, Othellovi a Troilovi a Kressidě (z Knihovny klasiků, Tragédie I, 1958, str. 430–35, 579–82 a Komedie III, 1967, str. 336)

Vzpomínky na Othella (Článek v programu Městského divadla v Brně k premiéře 23. 11. 1996)

Král Lear (Předmluva v Tragédiích II, Knihovna klasiků, 1963, str. 11–17)

Být zralý, to je vše (Padesát podob krále Leara) (Zahájení výstavy Vladimíra Pechara v Domově Sue Ryder v Praze 4, 1. 11. 2001)

Timon athénský – fakta a problémy (Článek v programu Divadla Na zábradlí k premiéře 19. 2. 1969)

Sládkův a Vočadlův Shakespeare (Recenze v časopise Divadlo, červen 1965, str. 70–71)

Saudkův přínos českému Shakespearovi (Doslov ke Komediím III., Knihovna klasiků, 1967, str. 577–600)

Urbánkův Shakespeare (Literární noviny 21. 9. 1995, č. 38)
Shakespeare ve střední a východní Evropě (Vlastní volný překlad z knihy Shakespeare and Eastern Europe, Oxford University Press, 2000, str. 1–18)

Láska a pan Wells (Doslov k románům H. G Wellse Příběh pana Pollyho a Láska a pan Lewisham, Odeon, 1988, str. 405–13)

Drama v 19. a 20. století – vrchol v G. B. Shawovi (Kapitola z Dějin anglické literatury, II. díl, 1987, str. 579–601)

Ediční poznámka

Soupis prací

Jmenný rejstřík

Pod tímto titulem předložil Nakladatelství Karolinum k publikování soubor vlastních statí z let 1965-2000 emeritní profesor dějin anglické a americké literatury Filozofické fakulty Univerzity Karlovy PhDr. Zdeněk Stříbrný. Od úvodního přehledného pojednání - Anglická literatura (Slovník spisovatelů: Anglická literatura, Praha 1996), jedné kapitoly z Dějin anglické literatury (Praha 1987) věnované středověké světské a náboženské anglické lyrice, přináší výběr tři podstatné kapitoly z knihy Shakespearovi předchůdci (John Lyly a dvorské drama, Thomas Kyd, zdomácnění senekovské tragédie, Christopher Marlowe - dramatik renesančního titanismu). Krom statí věnovaných osobnosti Williama Shakespeare jsou některé zaměřeny konkrétně na Shakespearova dramata (strojopisný text Král Jindřich V., který měl vyjít ještě před rokem 1989 v nakladatelství Odeon, bude publikován poprvé). Na shakespearovskou tématiku ve dvacátém století navázali H. G. Wells a G. B. Shaw. V dramatické oblasti spatřuje prof. Stříbrný právě vrchol u G. B. Shawa. Statě věnované těmto velikánům tvoří spolu s částí překladu z vlastní knihy Shakespeare and Eastern Europe, vydané v roce 2000 v Oxford University Press, ucelený závěr vybraných textů prof. Stříbrného.
Jako raný doklad české blízkosti Shakespearovi uvádí Stříbrný rytiny a kresby pražského rodáka Václava Hollara, který žil v Londýně v letech 1637-1644 a po roce 1652 až do své smrti v roce 1677. Hollarova velká veduta Londýna (je též v majetku pražské Národní galerie) neopomněla zachytit také Shakespearovo divadlo Globe. V kapitole zaměřené na oblast východní a střední Evropy se uplatnila zkušenost příslušníka malého národa ve středu Evropy. Stříbrný zde dokazuje, že ač byly velmi rozličné dějinné vývojové cesty a osudy jednotlivých středoevropských a východoevropských zemí, pak v 2. pol. 20. století je spojovaly jisté shodné charakteristické rysy, které vedly v této geopolitické oblasti ke společnému chápání Shakespeara.
Prof. Stříbrný "na radu svých přátel" předeslal "shakespearovským" textům osmasedmdesátistránkovou úvodní stať - Úvodem trochu vzpomínek. Rozhodnutí to bylo moudré, neboť jak soudí historikova zkušenost, "vzpomínkových textů" není nikdy dost. Navíc autobiografická Stříbrného stať je nejen příhodným vodítkem k publikovaným textům, ale také pozoruhodným svědectvím o době poloviny dvacátého století. Čtenář je informován o rodinném prostředí, školních letech, o vlivu avantgardních inscenací E.F.Buriana a nadšeného přijímání angažovaného divadla Voskovce a Wericha. Sympatie mladé generace pro demokratické Španělsko byly naprosto zjevné. Šoku z Mnichova a zbabělému vydání demokratické republiky Hitlerovu Německu a jeho sudetoněmeckým pomahačům se studenti Stříbrného éry bránili zesměšňováním zvrácené fašistické propagandy. Po uzavření českých vysokých škol se řada maturantů snažila získat profesní způsobilost alespoň absolvováním rozličných abiturientských kurzů. Kurz Obchodní akademie v Karlině zdárně ukončil v roce 1942 také Zdeněk Stříbrný. Kvalifikoval jej pro práci pokladníka v podniku jeho strýce, později v rámci pracovního nasazení se stal úředníkem "prácáku" na Mělníku. Upnul se ke studiu jazyků. Na gymnáziu oblíbenou francouzštinu doplnila ruština, a pustil se s velkou chutí do studia angličtiny. Měl štěstí. Jeho učitelkou byla přímo v místě bydliště paní Zdenka Placková, žačka prof. Viléma Mathesia a stipendistka prestižní ženské americké univerzity, Vassarovy koleje ve státu New York.
Po ukončení 2. světové války spěchal do Prahy, kde se zapisuje jako jeden z prvních mezi řádné posluchače letního semestru roku 1945 Filozofické fakulty Univerzity Karlovy. Navštěvuje přednášky a semináře prof. Trnky, Vočadla, Vachka, Poldaufa, Krále, Havránka, Kurze a ruskou konverzaci u lektorky Štětkové. Nejvíce jej upoutaly přednášky a semináře prof. Otakara Vočadla, zvláště pak po profesorově návratu z Cambridge ohlášený seminář "Anglo-ruské literární vztahy" mu velice vyhovoval. Ruštinu studoval Stříbrný jako druhý obor. Ve školním roce 1951/52 obhájil disertační práci (Shakespeare, jeho doba a jeho historické hry), s úspěchem složil rigorosní zkoušky a promocí vysokoškolská studia uzavřel.
Autobiografická úvodní část zaznamenává další profesní či životní mezníky. Návrat na fakultu spojený s funkcí tajemníka katedry anglistiky a germanistiky, přechod z Filozofické fakulty do Kabinetu pro moderní filologii nově vzniklé Československé akademie věd, studijní pobyt v The Shakespeare Institute v Stratfordu nad Avonou v roce 1958, pedagogická činnost na pražské DAMU a vedení katedry anglistiky filozofické fakulty po habilitaci v roce 1961. To bývá běžné, tak jako je skoro pravidlem informovat o publikačních a vědeckých výsledcích. Stříbrného "úvodní vzpomínky" jsou však sympatické nezamlčováním skutečnosti, že se dostal do "Cibulkových seznamů". Ostatně situace předsedy fakultní organizace KSČ po nástupu Husákova vedení byla pod značným tlakem a natolik komplikovaná, že Stříbrného výklad o způsobech jednání StB je srozumitelný a hodnověrný. Stříbrného úvodní stať život českého intelektuála posledního půl století v mnohém ještě doplní a ozřejmí.
Kniha, opatřená soupisem prací prof. Stříbrného z let 1949-2003 a jmenným rejstříkem, zapadá svým pojetím do koncepčních záměrů univerzitního nakladatelství Karolinum.

Z recenzního posudku: PhDr. Zdeněk Pousta