Monografie je věnována současné lexikální a slovotvorné dynamice ve dvou geneticky sice blízkých, avšak typologicky odlišných a územně vzdálených jazycích – češtině a bulharštině. Vzhledem k tomu, že centrální postavení v dnešní veřejné komunikaci má mediální sféra, je konfrontační analýza zaměřena na lexikální a slovotvorné prostředky charakteristické pro jazyk médií. Konkrétní (jazykové) projevy a výsledky inovačních procesů jsou pojaty ve vztahu k typologickým dispozicím českého a bulharského jazykového systému.

Monografie B. Niševové přináší významné výsledky jak z hlediska obecně teoretického a metodologického, tak po stránce shromáždění, klasifikace, popisu a porovnání bohatého českého a bulharského neologického materiálu.
Kromě jasné teoretické základny, na níž se zakládá komplexní uchopení inovačních procesů ve slovních zásobách dvou typologicky odlišných jazyků, zahrnující mj. zřetel k typologickým tendencím analytismu a syntetismu, přináší práce řešení řady dalších obecných otázek. Mezi ně např. náležejí otázky týkající se tzv. nevyhraněných morfémů (radixoidů), jejich postavení a role v typologicky odlišné češtině a bulharštině.
Za významný metodologický přínos pokládám stanovení inovačního procesu jako tertia comparationis.
Materiál, kterým autorka dokládá inovační procesy u jednotlivých slovních druhů, je průkazný a dobře demonstruje určené charakteristické rysy. Podaná analýza, třídění a hodnocení materiálu svědčí o tom, že autorka má smysl pro citlivý a všestranný výklad jevů.
Na závěr mohu konstatovat, že předložená monografie je svou tematikou společensky i vědecky aktuální a přispívá nepopiratelně k rozvoji slavistického bádání. Její klady jsou jak ve složce teoreticko-metodologické, tak ve sloce analytické a interpretační.

Z recenzního posudku: PhDr. Olga Martincová, CSc.