Samuel P. Huntington patřil k nejvlivnějším americkým politologům a intelektuálům druhé poloviny dvacátého století, v prvé řadě díky interdisciplinárnímu badatelskému přístupu, schopnosti rozpoznat aktuální problémy společnosti a vytříbenému smyslu pro realitu. Když na Štědrý den roku 2008 zemřel, zanechal po sobě relativně rozsáhlé a tematicky neobvykle rozmanité dílo, jež si bezesporu zaslouží hlubší reflexi. Rodák z New Yorku započal akademickou kariéru analýzou vojensko-civilních vztahů v americké společnosti, následně se zabýval problematikou politického rozvoje a modernizace, krizí demokracie, rozvíjel i teorii přechodů k demokracii s důrazem na třetí demokratizační vlnu, která zahrnuje mimo jiné i tranzice postkomunistických republik střední Evropy, a zamýšlel se rovněž nad pokračující erozí americké identity. Do povědomí širší veřejnosti se však nesmazatelně zapsal zejména teorií o střetu civilizací, v níž srozumitelně zpochybnil nejen vyhlídky západního světa na celoplanetární prosazení liberální demokracie, ale rovněž názor, že ekonomická globalizace nezvratně povede ke kulturní unifikaci světa. V českém prostředí bývá Huntington hojně kritizován a mnohdy dezinterpretován, ale málo čten či podrobněji studován. Kontroverze budí především jeho pozdní díla, která jsou naneštěstí chybně chápána jako reprezentativní vzorek jeho uvažování o světě. Badatelský odkaz dlouholetého ředitele Institutu strategických studií na Harvardově univerzitě je ovšem nepochybně mnohem bohatší, o čemž má čtenáře přesvědčit předkládaná monografie, která by měla posloužit jako základní nástroj k orientaci v bohatém Huntingtonově světě.