Text se zabývá prózou dvou současných francouzských autorů.
V jejich dílech je zajímavým způsobem zpracován pohled na společensko-ekonomické změny, kterými prošla Francie během dvacátého století.
U Jeana Rouauda je to zejména první polovina dvacátého století a její válečná traumata, ale i přerod Francie z rurální země v moderní industriální společnost. U Françoise Bona se zase hlavní pozornost soustřeďuje na přechod od industriální společnosti k postindustriální.
Metodologicky je text uchopen pomocí postulátů francouzského filozofa postmoderny Jeana-Françoise Lyotarda a pozorování britského sociologa Zygmunta Baumanna, z jehož prací vzešel pojem tekutá modernita. Základní problematikou předkládaného textu je tedy způsob, jakým současná literatura obráží tyto paradigmatické změny typické pro druhou polovinu dvacátého století tradičně označovanou pojmem postmodernita.