Kniha se zabývá vzájemným vztahem islámu, sekularismu a modernizace ve vývoji Turecka. Tuto problematiku vedle teoretické roviny konkrétně zkoumá na příkladě bývalého tureckého premiéra a prezidenta Turguta Özala (1927-1993), jehož myšlení a politiku analyzuje a zařazuje do širšího politického a historického kontextu a porovnává s přístupy kemalismu a islamismu.

Turgut Özal stál v čele Turecka po celou dekádu (1983-1993), kterou mnozí současníci i část zahraničních odborníků vnímají jako přelomovou z hlediska modernizačních proměn a posunu postavení islámu ve společnosti. Tím významně přispěl k rozvoji specifické turecké kulturně-náboženské identity.

Kniha na konkrétní případové studii ilustruje, že proces modernizace společnosti nemusí nutně znamenat více sekularizace a oslabování role náboženství. Je pozváním pro čtenáře nejen k poznání této významné osobnosti nejnovější turecké historie, ale současně i k reflexi mnohovrstevného vztahu islámu a modernizace.