Tato studie se zabývá analýzou hispanoamerických esejistických děl, která reflektují přítomnost indiánského světa a dotýkají se otázky, jakým způsobem přispělo dědictví indiánských kultur k vytvoření národní svébytnosti. Jednotliví esejisté zdůrazňují odlišné prvky tohoto procesu a vyznačují se specifickým pojetím této problematiky.

Práce tak představuje harmonickou koncepci míšení kultur v díle mexického esejisty A. Reyese, dramatickou představu střetávání kultur u Peruánců M. Gonzáleze Prady, J. C. Mariáteguiho a částečně J. M. Argeudase a v neposlední řadě také koncepci vrstvení kultur, která je rozvíjena v díle Mexičana O. Paze a paraguayského spisovatele A. Roy Bastose.