Tato studie se zabývá analýzou hispanoamerických esejistických dìl, která reflektují pøítomnost indiánského svìta a dotýkají se otázky, jakým zpùsobem pøispìlo dìdictví indiánských kultur k vytvoøení národní svébytnosti. Jednotliví esejisté zdùrazòují odlišné prvky tohoto procesu a vyznaèují se specifickým pojetím této problematiky.

Práce tak pøedstavuje harmonickou koncepci míšení kultur v díle mexického esejisty A. Reyese, dramatickou pøedstavu støetávání kultur u Peruáncù M. Gonzáleze Prady, J. C. Mariáteguiho a èásteènì J. M. Argeudase a v neposlední øadì také koncepci vrstvení kultur, která je rozvíjena v díle Mexièana O. Paze a paraguayského spisovatele A. Roy Bastose.