Monografie přináší nové pohledy na souvislosti lotyšské a české literatury a kultury a rozšiřuje poznatky o působení naší náboženské reformace v Pobaltí, zejména v Lotyšsku. Autor nejprve shrnuje základní historická fakta o Pobaltí, typologicky je srovnává s českou situací a jádro práce poté strukturuje podle Komenského programu nápravy „moudrosti mysli“, „zbožnosti srdce“ a „životního klidu“. První část je věnována zvláště působení Komenského pedagogického díla a jeho paralelám v Lotyšsku, druhá a třetí část se zabývá lotyšskou literaturou související s ochranovským hnutím a jejími českými kontexty. Za příznačný svorník s českou kulturou je považován sociální, národní a politický aspekt lotyšské „kultury srdce“, do jejíchž základů byl uložen také odkaz Husa a husitství, Komenského a českobratrství.

Předmluva

1. Úvod
1.1 České a slovenské tradice překladové a literárněvědné baltistiky a estonistiky
1.2 Překlady české literatury a literární komparatistika v Lotyšsku
1.3 Volba tématu a dosavadní bádání o něm
1.4 Cíl práce a použitá metodologie

2. Základní historická fakta a typologická srovnání
2.1 Lotyšské správně politické celky
2.2 Lotyšské obyvatelstvo a vztahy mezi pobaltskými zeměmi
2.3 Náboženská situace v Lotyšsku
2.4 Počátky lotyšské literatury
2.5 Typologie lotyšské obrozenské kultury
2.6 Typologie lotyšského národního hnutí

3. Moudrost mysli (sapientia mentis)
3.1 Počátky působení Komenského díla v Pobaltí
3.1.1 J. A. Komenský a jeho následovníci v Litvě a v Kuronsku
3.1.2 Komenského učebnice v Livonsku
3.1.3 J. A. Komenský a Ernst Glück
3.2 J. A. Komenský a G. F. Stender
3.2.1 Srovnání Komenského a Stenderova díla
3.2.2 Komenského Svět v obrazech a Stenderova Abeceda v obrazech
3.2.3 Stenderova Kniha vysoké moudrosti
3.3 České inspirace lotyšského národního hnutí
3.3.1 Lotyšská "hymna práce"
3.3.2 Ohlasy "hymny práce"
3.3.3 Kontexty Čelakovského básně
3.3.4 Další inspirace českým národním obrozením
3.4 Vývoj lotyšské komeniologie

4. Zbožnost srdce (pietas cordis)
4.1 Lotyšská Jednota bratrská
4.1.1 Terminologie a oficiální status Jednoty bratrské v Lotyšsku
4.1.2 Dějiny lotyšské Jednoty bratrské
4.1.3 Výsledky působení livonského ochranovského hnutí
4.1.4 Strukturální typologie livonské ochranovské kultury
4.1.5 Ochranovské ideové paradigma v Livonsku
4.1.6 Místní folklorně-mytologický recepční horizont
4.2 Počátky česko-lotyšských hudebních styků
4.3 Lotyšská ochranovská literatura a její primární texty
4.3.1 Celková charakteristika
4.3.2 Žánry
4.3.3 České typologické paralely
4.3.4 Shrnutí
4.4 Reflexe ochranovského hnutí v lotyšské literatuře - sekundární texty
4.4.1 Celková charakteristika
4.4.2 Román Časy zeměměřičů
4.4.3 Drama Ochranovští
4.4.4 Poruksovy ochranovské prózy
4.4.5 Ceské typologické paralely
4.4.6 Shrnutí
4.5 Kultura srdce - terciární texty
4.5.1 Celková charakteristika
4.5.2 Lidé čistého srdce
4.5.3 Bílé roucho
4.5.4 Antinš
4.5.5 Kultura srdce
4.5.6 Marta Grimma a lotyšské reflexe české literatury
4.5.7 Shrnutí

5. Životní klid (tranquillitas vitae)
5.1 Livonský bratrský řád
5.2 Dějiny české náboženské reformace a jejich literární reflexe v Lotyšsku
5.2.1 Dějiny staré Jednoty bratrské
5.2.2 Příběh jednoho pravdivého svědka
5.2.3 Jan Hus a husitství v dalších lotyšských pramenech
5.2.4 Jan Hus v lotyšské poezii
5.3 Ochranovský sociální protest a historické vědomí
5.4 Ochranovská historie v sekundárních literárních textech
5.4.1 Románový cyklus Arturse Baumanise
5.4.2 Kaugurské povstání v románu Karlise Zarinše
5.4.3 Vecozolsův chiliasmus

6. Celkové shrnutí a závěry

Prameny a literatura
Résumé
Obrazová příloha
Jmenný rejstřík

Předložená monografie známého letonisty Pavla Štolla "České kontexty lotyšských kulturních tradic" je dílem, jež bylo v akademické obci baltistů nejen v ČR, ale také v Lotyšsku a Litvě, dlouho očekáváno. Pavel Štoll je v současnosti pravděpodobně nejaktivnějším a nejproduktivnějším letonistou v České republice, a proto byla jeho bádání na téma lotyšské ochranovské literatury, která provádí již několik let, předmětem živého zájmu mezi odborníky v ČR a Pobaltí. Výsledkem této nelehké práce se stala tato monografie.
V předložené práci zasadil Pavel Stolí téměř celou svoji dosavadní letonistickou produkci do jednotného metodického a teoretického rámce. Tento badatel se již dříve věnoval různým komparatistickým aspektům lotyšské a české literatury, na které nyní navázal jednak svými nejnovějšími poznatky z oblasti lotyšské ochranovské literatury, jednak zralou teoretickou reflexí česko-lotyšských kulturních vztahů a jejich typologie.
Předložená práce sleduje několik paralelních cílů: 1) seznamuje čtenáře s relativně málo probádaným souborem lotyšských ochranovských textů, 2) odhaluje přímé a nepřímé vazby těchto textů na českou literární tradici (především na dílo a kulturní dědictví Komenského a ochranovské Jednoty bratrské), 3) odhaluje vliv ochranovské literatury na pozdější lotyšskou literaturu v 19. a 20. století, 4) poskytuje solidní historický a bibliografický rámec pro obecné dějiny lotyšského písemnictví. Všech těchto cílů monografie zcela určitě dosáhla. A právě na základě jejího širokého historického a teoretického záběru můžeme formulovat naše první hodnotící stanovisko: monografie Pavla Stolla aspiruje na vůbec nejrozsáhlejší a nejpromyšlenější představení lotyšské literatury a kultury v českém filologickém prostředí. Tato kniha dalece přesahuje svůj primární účel a může sloužit nejen k poznání ochranovské kulturní tradice jako takové, ale také jako úvod do obecných dějin lotyšské kultury a písemnictví (zejména to platí pro kapitolu č. 2).
Hlavním přínosem předkládané práce je odhalení netušeného rozsahu vlivu ochranovské teologické, pedagogické a literární tradice, která se zásadním způsobem podepsala na lotyšském národním obrození a pozdější lotyšské literatuře. Zde odhalené souvislosti původního ochranovského hnutí a jeho pozdějších institucionálních obměn s lotyšskou národní a literární emancipací jsou v mnoha ohledech novými poznatky nejen pro českého, ale také pro lotyšského čtenáře. Osobně se domníváme, že nej impozantnější část práce Pavla Stolla tvoří rozsáhlé kapitoly č. 4 a 5, věnované tzv. primárnímu, sekundárnímu a terciárnímu okruhu ochranovských textů: typologické, stylistické a sociologické paralely, které autor nachází mezi těmito okruhy, vskutku umožňují obnovit a přehodnotit dosavadní pohled na vývoj lotyšské literatury.
Monografie Pavla Stolla také obohatí dosavadní komeniologickou produkci, a to nejen v baltských zemích, ale i v Česku. Dílo a (nepřímé) působení Jana Amose Komenského v Livonsku a Litvě patří k nejméně probádaným kapitolám české teologie a dějin české pedagogiky. Pavel Štoll výstižně představuje přímé a nepřímé cesty textů Komenského do Pobaltí a jejich vliv na místní pedagogickou tradici (kapitola č. 3). Jistou podmnožinu úvah na toto téma tvoří také reflexe vlivu husitského hnutí na protestantskou teologii v tehdejším Livonsku, kde autora zajímá především literární ikonografie a ikonologie samotného Jana Husa. Komeniologická a "husitská" složka této knihy spolu s dějinami lotyšské Jednoty bratrské určitě zaujme každého badatele dějin náboženství v Pobaltí.
Teoretický rámec, kterým je sjednocen tento velice rozsáhlý tematický záběr, je představen v Úvodu monografie. Pavel Štoll zde reflektuje jednak literárně-komparatistická teoretická východiska své práce, jednak využívá metodologických přístupů sémiotických a strukturalistických. Ty pomáhají lépe odhalit podstatu filologické pozice autora monografie, který na sebe vzal nelehký úkol prostředníka mezi kulturou lotyšskou a českou. Z tradice kulturní sémiotiky je v knize patrný vliv Paula Ricoeura a Jurije Lotmana, strukturalistickou složku zastupuje Roman Jakobson a (novum v české filologii) "celostní filologie" Tomáše Hoskovce, jež navazuje na tradici Algirda Juliena Greimase a Francoise Rastiera.
Přesto tvrdíme, že síla této knihy nespočívá v teoretické reflexi česko-lotyšských kulturních typologií, nýbrž v impozantním poznání jejich materiální podstaty. Vztahy mezi dvěma kulturami vždy stojí na složité výměně myšlenek a symbolů, avšak jejich oboustranné proudění můžeme pochopit pouze na základě důkladné analýzy pohybů "fyzických", ať už to jsou osobní kontakty myslitelů a spisovatelů, složité cesty knih mezi dvěma zeměmi či kontakty zprostředkované kulturními a akademickými institucemi. Odhalit kulturní dialog vždy znamená odhalit hustou síť biografických, intelektuálních a institucionálních kontaktů.
Přitom v případě česko-lotyšských vztahů se v dnešní době obecně (a chybně) předpokládá, že taková síť je poměrně řídká. O to větší překvapení potom zažije takto nastavený čtenář při četbě monografie Pavla Štolla, neboť její autor odhaluje takové množství česko-lotyšských kulturních kontaktů a vlivů, že se občas tají dech (např. při analýze "hagiografických" lotyšských textů o Janu Husovi, Čelakovského básně "Ne horoucnost povalečná" nebo složité symboliky lotyšské "kultury srdce"). Právě v dokonalém poznání historických, biografických a filologických "kanálů" lotyšsko-českých kulturních kontaktů spatřujeme nepopiratelnou sílu této práce.
Jako poslední pozitivní bod našeho hodnocení bychom rádi zmínili jeden aspekt této práce, který zřejmě unikl i samotnému autorovi. Pokud budeme totiž monografii posuzovat nejen v primárním kontextu česko-lotyšských kulturních vztahů, nýbrž v kontextu obecně-baltistickém, vynikne pozoruhodný kontrast mezi typologií lotyšské a (velko)litevské obrozenecké kultury přelomu 19. a 20. století. Naopak podobné kulturní rysy nacházíme mezi Lotyšskem a tzv. Malou Litvou stejného období. Aniž bychom se pouštěli do detailů, konstatujeme, že práce Pavla Štolla pomáhá diverzifikovat dosavadní pohled na kulturní vztahy v celém Pobaltí a odhaluje takové rozdíly a paralely, které doposud unikaly pozornosti.

Z recenzního posudku: Vaidas Šeferis