Tato kolektivní monografie vznikla jako další v řadě podobných textů, vydávaných nakladatelstvím Karolinum (Osvaldová, B. – Kopáč, R. O fejetonu, s fejetonem. Praha: Karolinum 2007; Osvaldová B. – Kopáč, R. Pokusy a dobrodružství. Praha: Karolinum 2008; Osvaldová, B. – Tejkalová, A. Internetizace a digitalizace žurnalistiky: Proměny a perspektivy žurnalistiky v epoše digitálních médií. Praha: Karolinum, 2009; Osvaldová, B. – Kopáč, R. – Tejkalová, A. O reportáži, o reportérech. Praha: Karolinum 2010.). Pokračujeme v mapování české mediální scény s myšlenkou, že sebeodbornější teorie bez uvedení konkrétních příkladů a zážitků z tvorby adeptům žurnalistiky nebo mediálních studií nemůže poskytnout dostatečný vhled do problému.
Tento text je zaměřen na žánr komentáře. Po předmluvě a stručném obecném úvodu obsahuje příspěvky různých osobností, ať už teoretiků sdělování, nebo novinářů, kteří mají s psaním komentáře zkušenost. Čtenář si tak může udělat přehled o tom, jak komentář vzniká a jaká jsou úskalí jeho tvorby. Pro komentátora je důležitá příprava, znalost tématu, nápaditá kompozice a také jiný pohled na věci, které bývají známé, ale právě komentátor je dokáže vidět nečekaně a zajímavě.

Také jazyk komentáře nemá být nudný, důležitý je titulek i první odstavec.
Autoři upozorňují na to, že první odstavec často předělávají, hledají nejvhodnější slova, která by měla posluchače nebo čtenáře upoutat.

V řadě příspěvků kladou autoři důraz na vlastní pozorování, zážitek, práci tzv. v terénu. Boří tak mýtus, že komentář lze napsat od stolu, aniž by novinář mluvil s lidmi nebo byl osobně přítomen různým jednáním, jako to dělá zpravodaj. Zpravodaj by ale události měl popisovat, kdežto komentátor hledá souvislosti.

Předmluva (Barbora Osvaldová)
Úvod (Barbora Osvaldová)

Komentář: Stylistický komentář k vymezování vlastností jednoho publicistického žánru (Jiří Kraus)
Od papíru k vrbovému háji (David Jan Novotný)
Žijte složitě! (Martin Fendrych)
Komentář o komentáři (Pavel Páral)
Jak jsem přišel ke komentátorství... (Milan Schulz)
Co je na komentáři nejtěžší? (Jana Bendová)
Komentář (Bohumil Pečinka)
Komentář v regionálních novinách (Martin Polívka)
Nevím (Milan Vodička)
Sloupek či komentář? (Martina Riebauerová)
Komentář (Jindřich Šídlo)
Zahraniční komentář a jak na něj... (Jan Jůn)

Shrnutí (Barbora Osvaldová)
Summary (Barbora Osvaldová)
Ediční poznámka
Medailony autorů
Použitá literatura a prameny
Vybraná literatura k tématu
Jmenný rejstřík

Konečně! Právě takto jednoduše si dovolím hodnotit vydání monografie, kterou já osobně v tuzemské mediální literatuře tak dlouho a citelně postrádám. Takřka překotný a někdy velmi živelný vývoj české žurnalistiky posledního dvacetiletí ukázal, že i přes všechny tendence prolínání žurnalistických žánrů a jejich přetváření do modernizovaných podob šitých na míru nově vznikajícím médiích a používaným technologiím, je komentář nepostradatelným žánrem, a role komentátora je nesmírně zodpovědná. Proč?
Je tomu tak hlavně proto, že ač si to mnozí z nás nechtějí připustit, naši čtenáři, posluchači a diváci skutečně sklouzávají k povrchnosti a nechávají se až příliš snadno zlákat pozlátkem bombastických titulků a velkých fotografií. Samotnému textu článku věnují podstatně méně pozornosti než jeho vizuálnímu obalu. A tak je logickým důsledkem, že úměrně s menší ochotou studovat fakta a srovnávat je v kontextu událostí, času a řečníků pak všichni tito uživatelé masových médií a mnohem snadněji podléhají názorům, které jim předkládá někdo jiný.
Mezi ty "jiné" patří bezesporu i komentátoři, většinou zkušení mediální matadoři s širokým rozhledem, hlubokými znalostmi a jistou mírou nadhledu. Nepodezřívám je a priori z prvoplánového úmyslu ovlivňovat své obecenstvo. Přesto, i novináři-komentátoři jsou jen lidmi se svými osobními pocity, přesvědčeními, sympatiemi i antipatiemi. A ač se snaží těmto osobním vlivům dát při své práci jen vymezený prostor, i ona ryzí člověčina jim nakonec pomáhá formulovat myšlenky, slova a věty jejich budoucích komentářů, které můžeme číst na stránkách novin nebo poslouchat v rozhlase. V tom vidím nesmírnou sílu a současně velkou odpovědnost autorů jako jsou například Martin Fendrych, Pavel Páral, Milan Schulz, Bohumil Pečínka a další.
Dokazuje snad autorské zázemí kolektivní monografie "O komentáři, o komentátorech" fakt, že psaní komentářů má být výsadou pouze autorů s bohatými novinářskými zkušenostmi? Anebo se této role mohou chopit i tvůrci, kteří stojí teprve na počátku své novinářské dráhy? Pozorný čtenář této monografie z nakladatelství Karolinum bezesporu nalezne i odpovědi na tyto otázky. Publikace ale nabízí daleko více: sondu do historie, pohled na styl, jazyk komentáře, specifika masového média coby nosiče a co mě obzvláště těší - nevyhýbá se ani novým médiím, které do současného digitálního světa prostě patří, konkrétně k internetovým blogům. Patřím k zarytým odpůrcům těch, kteří prezentování názorů a postojů na blogu označují za nový typ moderního žurnalistické tvorby hodné označení komentář, a tak jsem s velkým potěšením zaznamenala v monografii "O komentáři, o komentátorech" podobně laděné postoje některých autorů.
Každá část monografie obsahuje něco, čím své čtenáře osloví. V některých případech to jsou už jen samotná jména autorů, kteří patří k české komentátorské špičce, jindy jde o otevřenost, s jakou autor poodhaluje zákulisí svého psaní. Zcela záměrně se ale vyhnu notoricky známým jménům a upozorním speciálně na dva příspěvky. První je od Jany Bendové, zástupkyně nepočetné obce žen-komentátorek, které si klestí cestu tradičně mužským teritoriem české žurnalistiky. Ač poměrně krátký, přesto velmi výstižný je její příspěvek s titulem "Co je na komentáři nejtěžší". Obsahuje totiž velmi jednoduchý návod k tomu, jak při psaní komentáře postupovat. Určitě pomůže těm, kteří by si jej rádi vyzkoušeli a zatím nemají velké zkušenosti. Ostatním zase může pomoci ověřit, že psaní komentáře, jeho příprava, shromažďování údajů a nakonec samotný výběr hlavní pointy máme asi všichni novináři stejný, respektive, velmi podobný. A také to, že si většina z nás při psaní komentářů klade jednu zásadní otázkou, jak sdělit svůj názor a být současně spravedlivým?!
Druhý příspěvek, na který upozorním, je od Martina Polívky, který si jako námět vybral komentáře v regionálním periodiku. Text je sice poněkud rozvláčný ale není možné mu upřít snahu a vykreslení situace, jak vzniká tak náročný žánr, jakým je komentář, v žánrově velmi chudých podmínkách regionálního tisku. A taky jako jeden z mála přiznává, že stejně, jako se proměňuje tvář žurnalistiky do podoby média, které publikum hlavně baví, mění se i archetyp žánru, který dříve býval doménou nejzkušenějších autorů v tomto oboru.
A závěrečné resumé? Díky! Na publikaci o komentářích a komentátorech jsem čekala možná až příliš dlouho, a proto jsem ráda, že ji budu mít v mé knihovně. Nejen proto, že mám množnost si vlastní zkušenosti a postřehy srovnat s názory a zkušenostmi jiných, mnohdy zkušenějších kolegů. Věřím také, že se monografie stane důležitým studijním textem pro mladé lidi z poslucháren mediálních škol, kteří zatím sní o své budoucí novinářské kariéře. A do třetice také doufám, že si v ní snad počtou i ti, kteří komentáře čtou v tisku a poslouchají v rozhlase. Možná jim monografie pomůže pochopit, proč jejich oblíbený autor napsal ten dnešní komentář právě tak a ne jinak.

Z recenzního posudku: Ivana Šuláková