Kniha obsahuje přehled nejnovějších poznatků o vzniku a vývoji rané státnosti ve čtyřech ohniscích zrodu prvotního státu Starého světa - v Egyptě, Mezopotámii, Číně a Indii. Autor analyzuje historické procesy, které vedou k ustavení rovnováhy mezi odstředivými tendencemi jednotlivých specializovaných společenských skupin a integrující rolí společenského ústředí. Trvalost této s námahou udržované rovnováhy určuje prostupování a vzájemné působení celé řady hospodářských, politických, mocenských, společenských, etických i duchovních faktorů. Knihu doplňují citace ze starověkých textů a jiné ilustrační materiály.
Spis Petra Charváta představuje systematický výklad vzniku a vývoje starověkých civilizací a států městského typu (disponujících písmem) v Egyptě, na Předním a Dálném východě a na indickém subkontinentu. Názory na dané jevy a entity opírá autor o nejnovější poznatky, hypotézy a teorie jak relevantních disciplín sociálních a humanitních (archeologie, sociální a kulturní antropologie, sumerologie, egyptologie, indologie, sinologie aj.), tak i disciplín přírodovědných (ekologie, geologie, geografie aj.) sloužících zde zejména k rekonstrukci přírodního a životního prostředí.
Právě ovlivňování přírodního procesu člověkem vedlo ke vzniku zemědělství a dobytkářství, jež tehdejší "lidstvo" odpoutalo od bezprostřední závislosti na přírodě a vytvořilo předpoklady pro vznik státních útvarů. Obě základní činnosti zajišťující obživu měly dalekosáhlé demografické důsledky. Již v pravěku ve zmíněných oblastech vznikala první stálá sídliště, která postupně získávala podobu vesnic. Na příhodných místech (například v palestinském Jerichu již od konce 9. tisíciletí př. n. 1.) vesnice bohatly a měnily se na sídliště městského typu. Člověk se prací také "emancipoval", prudce se urychlilo tempo rozvoje tvořivosti, došlo k zmnožení a uplatňování nových objevů a vynálezů a časem se pozvolna měnil i charakter společnosti. Například starý Přední východ na sklonku pravěku a na úsvitu dějin tvořilo několik samostatných oblastí, kde vznikly svérázné kultury a civilizace. Jedna z nejstarších se počala rozvíjet v Mezopotámii, v rozsáhlé kotlině a v povodí mezi řekami Eufrat a Tigris. Zde vznikala od 4. tisíciletí př. n. 1. první města s hradbami a později i se správními středisky -paláci a chrámy. Obyvatelé měst se setkali s novými problémy. Dostávali se často do konfliktů se svými sousedy: o právo na vodu, o vstup na cizí pozemek, o novou půdu ... Přitom v nejúrodnějších oblastech, v záplavových údolích Eufratu a Tigridu, mohli v zemědělství dosáhnout trvalých úspěchů jen stavbou a udržováním hrází a kanálů, což vyžadovalo práci a úsilí mnoha lidí. Také museli vést a rozvíjet obchod. Takové problémy už nemohli vyřešit bez specializace a bez vyspělé správy. Bez písma...
To jsou základní rysy, které jsou společné pro vznikání prvních civilizací a států. Existovala ovšem specifika daná odlišnými přírodními podmínkami i předchozím sociokulturním vývojem, který autor výstižně popisuje, stejně jako další vývoj sociokulturních struktur v rámci prvních států.
Spis Petra Charváta představuje pro danou problematiku významný odborný přínos (opřený do značné míry o autorovy vlastní výzkumné práce zejména v oblasti starověkého Předního východu) jak v českém prostředí, tak v prostředí mezinárodním.
Z recenzního posudku: prof. PhDr. Jaroslav Malina, CSc.
Autor sleduje vedle Mezopotámie obdobný vývoj vzniku státu v Egyptě, v protoindické civilizaci a v Číně, podává velké množství detailních informací o archeologických kulturách daných oblastí a také o písemných dokumentech, pokud jsou dostupné; tedy především z Mezopotámie a Egypta.
Ve všech těchto diskutovaných oblastech podává autor užitečné přehledy současného stavu znalostí v daných oblastech, získané pečlivou četbou mnoha studií a syntetických přehledů. Vzhledem k jeho jazykovým znalostem zřejmě nebylo problémem proniknout do několik různých struktur přístupů v dané otázce, které je jiné v anglo-americké vědě, v hodnocení obvyklém ve francouzské i německé komunitě specialistů. Z těch přístupů si autor vybral, co bylo pro zodpovězení dané otázky nezbytné, ale také vzhledem k svému vlastnímu přístupu, onomu Heideggerovskému Stimmung.
Vznik státu chápe autor jistě správně jako mnohoznačný proces, který měl nejen důvody ekonomické, ale i řadu dalších. Vůbec bych sám chápal lidské dějiny spíše ve smyslu Toynbeeho jako organický vývoj, kde jsou mezi různými aspekty lidské kultury nejenom kausální vztahy, ale také v rámci holistického systému. Autor v přístupu k těmto otázkám pokročil proti svým prvním pracím o dané oblasti a také oproti předchozím pracím Jiřího Proseckého a nedávno zesnulého Blahoslava Hrušky; pečlivě sleduje jednotlivé fasety příběhu vzniku státu a dokáže se vypořádat s mnoha problémy. Vyzdvihnout lze i přílohy původních textů v českých překladech; ty jsou velmi dobře vybrány a vhodně ilustrují některé autorovy these.
V závěrech knihy se někdy projevilo pesimistické naladění: ideální se nikdy neuskutečnilo, zůstalo jen v hlavách filosofů, Realpolitika se všude prosadila, a jiné řešení nebylo nikdy na delší dobu nalezeno. Lze uvítat ovšem, že jakkoli je tento přístup jedním z oprávněných, autor se s ním nespokojil a snaží se i o pohled z jiné strany. Mnohá zlepšení situace se přece jen od počátku státu uskutečnila. Morální zásady, jakkoli porušované, sociální cítění, odpovědnost vlády lidu a další pozitivní prvky státní politiky se prosazovaly neméně často než ono špatné; I v otázce theokratických států procházela hranice mezi dobrem a zlem přes všechny jejich varianty, a mnoho zásad starověku, jako egyptské Ma'at, dnes propagované dnes zejména Asmanem, neztratilo na významu. To se týká i pozitivních podnětů tzv. chrámového hospodářství, vztahu soukromého a obecného (veřejného) vlastnictví, které byly ve starých státních systémech tolerovány vedle sebe.
...
Z recenzního posudku: prof. dr. Jan Bouzek
