Kniha přináší zevrubný životopis historika, turnovského rodáka Josefa Vítězslav Šimáka (1870-1941) a tematický rozbor jeho díla, sepsaný na základě důkladného studia archivních pramenů a literatury. Podstatné místo je v něm věnováno otázkám institucionalizace historické vlastivědy v českých zemích a fenoménu kulturního regionalismu, metodologii a institucionálním základnám rozvoje historické vědy (univerzita, vědecké společnosti a spolky).

Monografie prohlubuje a rozšiřuje dosavadní znalosti o české historiografii konce 19. a první poloviny 20. století. Autorka se také věnuje všednímu životu J. V. Šimáka - vědce s širokými kulturnímu zájmy, kolegy a přítele řady významných osobností (např. Josefa Pekaře, Augusta Sedláčka, Renáty Tyršové, Zikmunda Wintra, Čeňka Zíbrta), vyhledávaného přednašeče a popularizátora historického bádání, spoluzakladatele turnovského muzea, příležitostného básníka, oblíbeného společníka, laskavého učitele, milující manžela a otce. Přináší lidský profil historika se všemi jeho radostmi, zápasy a bolestmi. Kniha představuje J. V. Šimáka nejen jako respektu hodného vědce, ale i jako pokorného člověka, který nám zanechal jako odkaz nejen své dílo, ale i svůj životní příběh.

Nedílnou součástí monografie je bibliografie Šimákových odborných knih, studií, článků, recenzí, popularizačních statí a novinových příspěvků. Rovněž je připojen soupis jeho univerzitních a popularizačních přednášek, dále výběr z Šimákových metodických (resp. teoretických) statí o historické vlastivědě.

Kniha věnuje velkou pozornost Šimákovu všednímu životu a vnitřnímu světu. Zachované archivní prameny umožnily představit historika J. V. Šimáka jako typ vzdělance, vysokoškolského profesora, který neváhá věnovat svůj čas popularizační činnosti (objíždí venkov, přednáší o historii, píše do novin a vlastivědných sborníků), ale také celý život skládá básně (nejprve s literárními ambicemi, posléze, aby potěšil a pobavil své přátele), chodí na domácí čaje do rodin Aloise Jiráska, Františka Kvapila, Gabriely Preissové, 15 let režíruje studentská ochotnická představení v Turnově atd. Zamiluje se do Jiráskovy dcery Boženy a nakonec se žení s půvabnou Ludmilou, dcerou akademického malíře Karla Liebschera. Vychová s ní tři děti a je rovněž otcovským přítelem mnohých svých studentů a studentek, kteří jej mají rádi pro jeho laskavost a váží si jej pro odbornou erudici.

Šimák je zároveň člověk, jehož nezměrná píle a pracovitost neznají mezí. Monografie líčí mj. následky jeho pracovního přetížení, problematické postavení vědce (který "nemá tvrdé lokty") na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze i osobní tragédii Šimáka-historika a člověka po podpisu Mnichovské dohody 30. září 1938.