Sledovaná oblast na českomoravském pomezí nepatří mezi tradičně chápané staré sídelní území. Přesto zde známe doklady lidské přítomnosti již od staršího pravěku. Paleolitické a mezolitické nálezy můžeme snad interpretovat jako archeologické projevy loveckých stanic,od neolitu můžeme nálezy počítat s existencí sezónních pasteveckých stanic. Pro mladší období pravěku (v podstatě od doby bronzové) nelze zcela vyloučit exploataci sekundárních zdrojů zlata na Pacovsku a Humpolecku.

Konkrétnější představu o sledované oblasti získáváme od 12. století. Českomoravská vrchovina tvořila pohraniční hvozd, dělící Čechy a Moravu, oblastí procházely cesty (některé z nich známe z písemných pramenů). Systematická kolonizace území začíná ve 40. letech 12. století. Podílely se na ní převážně církevní instituce (vyšehradská kapitula, pražské a olomoucké biskupství, řád německých rytířů, vilémovský klášter a želivský klášter) a od 13. století v menší míře šlechtické rody. Již roku 1226 dosáhla kolonizace na východě k řece Jihlavě.

Asi o dvacet let později dojde k objevu stříbra, v blízkosti některých starších sídel vzniknou města, sídelní síť se zahustí. Začne závěrečná fáze transformace, jejíž počátky můžeme v zájmové oblasti sledovat již o sto let dříve.