Publikace seznamuje čtenáře s problematikou právnické portugalštiny a jejími specifiky. Vzhledem k tomu, že se výuka portugalštiny nejčastěji věnuje portugalštině standardní, případně hovorové, a jen okrajově se dotýká jazyka odborného, jedná se o práci velmi aktuální, protože reaguje na současnou potřebu, danou stále silnější integrací České republiky do Evropské unie.

Text Introdugäo ao Portugues Jurídico, který je koncipován jako vysokoškolská skripta, si klade za cíl seznámit studenty portugalské filologie s právnickým jazykem, zároveň také ukázat, jaké jsou vztahy a rozdíly mezi portugalštinou obecnou a právnickou. Autor Joaquim José de Sousa Coelho Ramos čerpá ze svých zkušeností z volitelného kurzu zabývajícího se touto tématikou, který vede již několik let na Filozofické Fakultě Univerzity Karlovy. Ačkoli je text primárně určen vysokoškolským studentům portugalské filologie, může stejně dobře posloužit i zájemcům z řad širší veřejnosti, zejména však tlumočníkům a překladatelům, kteří se zabývají texty právnickými. Jak připomíná autor, ve standardní portugalštině existuje řada slov, která původně patřila do odborné právnické terminologie. Se správnou interpretací těchto slov mají i rodilí mluvčí problémy a tak dílo může také přispět i ke zdokonalení slovní zásoby obecné portugalštiny.
Text je rozdělen na šest částí, za nimiž ještě následuje krátký doslov (Notas finais), sedm příloh, které obsahují autentické právnické texty napsané v portugalštině a bibliografie.
V první části autor ukazuje na několika příkladech určitou archaičnosti či ustrnulost lexika právnické portugalštiny, která využívá stále ve značné míře řadu latinských výrazů či slovních spojení.
Druhá část je věnována zejména sémantické a syntaktické interpretaci právnických textů. Na řadě příkladů je demonstrováno, jak neznalost právnických termínů může vést k naprosto mylným interpretacím jednotlivých odborných textů. Pozornost je věnována také stylistice, např. používání členu a jeho hodnotám.
Část třetí je věnována problémům správné interpretace právnických textů, které již ze své povahy jsou psány jazykem na jedné straně velice přesným na druhé straně však jazykem velmi složitým a atypickým, který paradoxně může přispívat k jeho nejasnosti. Autor zde názorně ukazuje, jak je při intepretaci důležité brát v úvahu různé kontexty ať už jazykové tak i mimojazykové.
V části čtvrté autor nastiňuje určitou typologii textů právnického charakteru. Zároveň ukazuje, jak je obtížné nalézt kritéria, která by určitý text bezpečně klasifikovala jako text právnický.
Pátá část přímo navazuje na část předchozí. Autor se zde opírá o typologii právnických textů navrženou Wroblewskim a navrhuje klasifikaci portugalských právnických textů.

V šesté části je představena hierarchie portugalských soudů.
Jsem přesvědčen, že takto koncipovaná skripta budou přínosem jak pro studenty portugalské filologie tak pro jiné zájemce z řad širší i odborné veřejnosti. Podle mého názoru se jedná o text, který je v dnešní době velice potřebný a užitečný také vzhledem k čím dál tím těsnějším vztahům České Republiky a Evropské Unie.

Z recenzního posudku: PhDr. Jan Hricsina, PhD.