Monografie navazuje na bibliografii, edici básnických sbírek a edici dopisů. Sleduje tvůrčí osobnost Františka Hrubína tak, jak jej představuje jeho jedinečné básnické, prozaické a překladatelské dílo určené zvláště pro dospělé čtenáře. Soustřeďuje se na podněty, které nabízí pozůstalost spisovatele uložená a zpracovaná v Literárním archivu Památníku národního písemnictví.

Kniha je koncipována do čtyř kapitol. Zaměřuje se na rodové souvislosti, na přátelské vztahy rozhodující při vstupu Hrubína mezi slovesné tvůrce; poprvé v úplnosti představí recepci díla básníka; zastavuje se u událostí, které jej veřejně diskvalifikovaly, vedly k jeho osočování a bránily mu v tvůrčí práci; upírá pozornost k šedesátým létům, k žánrovému a druhovému vrstvení, křížení, prostupování a k vyvrcholení autorského díla. Monografii doplňují fotografie, faksimile dokladů, rukopisů, dopisů.