Revoluční rok 1848 znamenal pro habsburskou
monarchii nejen vnitřní, ale i zahraničněpolitické
ohrožení. Rakouská diplomacie byla v tomto období
určována třemi směry, které se navzájem prolínaly s
tzv. německou otázkou, bojem proti uherské revoluci
a rakouskými aktivitami na Apeninském poloostrově.
To mělo rozhodující vliv na politiku Felixe knížete
Schwarzenberga, který v listopadu roku 1848
nastoupil do úřadu ministerského předsedy (1848-
1852). Pro jeho působení v čele vídeňské vlády byla
proto charakteristická především snaha zajistit
jednotu a velmocenské postavení habsburské
monarchie, přičemž jeho hlavním cílem bylo uchovat
Rakousko jako konzervativní evropskou velmoc.
Kniha Jana Hálka podrobně mapuje jak rakouskou
politiku, tak pokusy o sjednocení německých států
v letech 1848-1852 a formování německého
nacionalismu. Problematiku Schwarzenbergovy
diplomacie sleduje v celoevropském kontextu,
s důrazem na politiku supervelmocí.