Práce přináší jak faktograficky, tak i teoreticky založenou reflexi emancipačního procesu, v němž byly položeny základy novodobé české literatury. Osobitá koncepce, inspirovaná Kuhnovým pojetím paradigmatu, Ricoeurovou hermeneutikou a recepční estetikou tzv. Kostnické školy vkládá problematiku obrozenské literatury - a zejména její vztahy k německé kultuře - do nových souvislostí. Čtenáři najdou v knize množství odkazů na odbornou literaturu a také na dobové prameny. Kniha je schopna oslovit širokou škálu čtenářů ? literární historiky, komparatisty, studenty, a vzhledem k čtivé formě výkladu také širší okruh zainteresovaných laických čtenářů.
Jako metodologický princip autorka aplikuje především uznávanou studii Thomase Kuhna Struktura vědeckých revolucí (česky Praha 1997, dotisk 2008). V následujících kapitolách II. Utváření paradigmatu, III. Paradigmatiche charakter obrození, IV. Transformace a V. Od paradigmatu k diskursu pak z hlediska zvolené metodologie probírá jednotlivé aspekty českého národního obrození - vztah k dějinám, jednotlivé osobnosti a jejich přínos, jednotlivá díla atd. Nejedná se samozřejmě o izolované, mechanicky řazené kapitoly, ale složky spojené společnou koncepcí. Autorka své teze dokládá množstvím citací z primární a sekundární literatury. Kromě prezentace vlastních zjištění a závěrů se autorka dotýká i obecnějších literárněhistorických otázek (např. úloha subjektu ve vývoji literatury). Její výklad zahrnuje jak fakta, tak i jejich interpretaci, shrnuje dosavadní poznatky a osvětluje je autorčiným pohledem z odlišné perspektivy. Práce tedy podává celistvý pohled na dějiny, klíčové otázky a osobnosti českého národního obrození v evropském literárním kontextu. Je samozřejmé, že vzhledem ke geografické poloze naším země a dobové historické, společenské a politické situaci je v rámci evropského kontextu největší pozornost věnována různým souvislostem s německy psanou literaturou, její situací a její rolí při konstituování novočeské literatury.
Z recenzního posudku: prof. PhDr. Bohuslav Mánek, CSc.
Posuzovaný rukopis je vynikající prací založenou jak na promyšlené teoretické koncepci, tak na bohatém literárněhistorickém materiálu (v mnoha případech v dosavadním bádání opomíjeném nebo nedostatečně interpretovaném). To vše poskytuje odborníkovi i širší zainteresované veřejnosti možnost hlubšího poznání dané problematiky i četné podněty k přemýšlení.
Připomínky, které chci formulovat k autorčině koncepci, jsou založeny na odlišném teoretickém přístupu k základnímu pojetí dějin literatury a chtějí spíše podpořit otázku, zda různé "nové" přístupy ke zkoumané problematice plně nahrazují přístupy starší a vysvětlují literární jevy komplexněji. Autorka pracuje s postmoderními pojmy z okruhu derridovské dekonstrukce, foucaultovské archeologie vědění nebo ricoeurovské hermeneutiky, jako je diskurs, paradigma, konstrukt, narace, předporozumění apod. Orientace na tyto pojmy však literární a historické bádání vůbec všeobecně zesubjektivizovala a zúžila jeho explikační dosah. Z pojetí a interpretace dějin tak zmizela představa objektivního a na dějinných činitelích do značné míry nezávislého procesu, který má znaky specifické zákonitosti. Z dějepisectví se tak v krajních případech stává "narace", která je pak vydána napospas nejbizarnějším "příběhům". ,Naštěstí to není případ autorky posuzovaného rukopisu. Její suverénní znalost empirického materiálu ji před subjektivní zvůlí spolehlivě zachraňuje.
Z recenzního posudku: PhDr. Josef Zumr, CSc.
