Šestý svazek Díla Karla Šiktance shrnuje básníkovu poezii z devadesátých let 20. století. Jde o sbírky Hrad Kost (básně z let 1990–1994), Šarlat (1995–1998) a Zimoviště (1998–2002).

V ediční řadě Československý spisovatel vydává univerzitní nakladatelství Karolinum spisy básníka Karla Šiktance (1928). Projekt nese označení Dílo a je proponován do osmi svazků, šest z nich je již na světě. Nejnovější z nich obsahuje básníkovu poezii, která vznikala v letech 1990–2002 a postupně vyšla ve třech sbírkách – Hrad Kost (1995), Šarlat (1999) a Zimoviště (2003). Sbírku Zimoviště ostatně vydalo právě Karolinum, dvě stě výtisků bylo ručně číslováno a podepsáno autory (tím druhým byl výtvarník Jan Koblasa), kniha obdržela cenu za poezii v soutěži Magnesia Litera. U 6. svazku Díla bylo postupováno podobně: 150 výtisků z nákladu je ručně číslováno a podepsáno Šiktancem. Jeho poezie je tak v Díle zpřístupněna v relativní úplnosti, zbývá vydat svazek doplňků a monografii tvůrce.
Josef Chuchma (MF Dnes, 2. 10. 2004, str. 4)

NÁDRAŽÍ DOKSY


Z dortových svíček v mlze
les
A salvy ptáků jen jak zmínka
A vítr kdeco do plátýnka -
nic do holé ruky

Vlak do Bakova nad Jizerou mešká

cikánky ruce na životě
spí a vozejk s pakety drncá se
přes kolej...
Zase to zbytí
Zas ani tady
ani ještě tam...

číšnice v okně hrábla zrzavému do vlasů
a smíchy skrčená líže si po jednom
brilantýnové prsty

Zase ta přítrž.
Zas ten hlad co nás div nepolyká
zaživa -
vše naše fidlátka vše naše cinkací

tahací šlapací složená u kasy
na jednu hromadu

hrajou si pro sebe sladký
svý
tosamý

Z žalob a ze vzlyků Z polibků
do hrsti Z pauz řevu v leklém ději
Jak by kdo za zdí čet slepému publiku
titulky k teskné hře,
v které se všichni smějí.

Drůbež se mazlí
Dva za drátěnkou tahají se o pilu -
kozička pod švelem už skoro
na kolenou

Vodovod hrčí,
z výrostků teče na sto kusů tvář

Vlak do Bakova nad Jizerou mešká

Kéž by stál

(sbírka Šarlat, 1995-1998)

---

HLOMOZÍ LOM


Hlomozí lom
ač dobrán kámen
vocintky z křídel vězí
v jezích

ale harmonika už nehraje

už nehraje
jen dýchá

Můj přítel má hrob kámenhlavou k východu
můj bože
ještě po smrti...
svaleni hanbou
posbíráni studem
nemluvili jsme spolu třináct let
až teď
až teď co hnula se
zář u dna propastí

a vše co peří má k rovině přibito
a vše co bez peří
lítá si přes hřbitov

vídám ho křížem stát
v tom oranžovém háru pominuté planety
na kost podrobného
jak soubojová mapa

Vsi v mlze na bobku
napjaté sukně mezi stehny
lokomotiva
prápor na prsou
oblézá slepou kolej

Muž s koňskou tváří pliv mi na dveře

ano
ti šlechetní
s nimiž jsme odmítli jít z káry za kočár

ti nám to neodpustí ani za zlou smrt
Ani za dobrý život

(sbírka Hrad Kost, 1995)