Monografie je věnována životu a dílu čtyř českých matematiků, Teodora Monina (1858-1893), Františka Vitězslava Splítka (1855-1943), Vladislava Šaka (1860-1941) a Antonína Václava Šourka (1857-1926), kteří v osmdesátých letech 19. století odešli do Bulharska, jež po osvobozeni z turecké nadvlády prožívalo své obrozeni, a zapojili se tam do budovaní bulharské vědy a bulharského školství. Po příchodu do Bulharska se naučili bulharsky, začali vytvářet osnovy výuky matematiky a deskriptivní geometrie na středních a vysokých školách, podíleli se na vzniku vědecké práce i na zrodu a životě mistní vědecké komunity.
Napsali první bulharské metodiky výuky matematických předmětů, sestavili stručné a nazorné pomocné učební texty a sbírky úloh. Během několika málo let přeložili do bulharštiny některé české učebnice matematiky a deskriptivní geometrie, které se staly vzorovými učebnicemi pro první generaci bulharských žáků. Ve druhé fázi "své mise" sepsali podle českých vzorů nové učebnice, kterým se dostalo celoplošného rozšířeni a které byly používány téměř do konce 1. světové války.
První část monografie stručně popisuje komplikovanou historii Bulharska a česko-bulharské politické, kulturní a hospodářské styky a vztahy. Naznačuje také příčiny a motivy, které v poslední třetině 19. století vedly k odchodu některých našich vzdělanců na Balkán. Druhá část monografie podrobně popisuje osudy, pedagogickou a vědeckou práci, matematické i nematematické aktivity výše uvedených matematiků, o nichž v naši matematické komunitě není téměř nic známo. Ve třetí části monografie jsou uvedeny bibliografické přílohy. Jedná se o seznamy publikaci T. Monina, F. V. Splítka, V. Šaka a A. V. Šourka. Čtvrtou části monografie je obrazová příloha obsahující reprodukce některých dokumentů a fotografii. Práci uzavírá krátké anglické resumé.