Anarchie, úpadek, nefunkční stát, zpupná šlechta či všemocní magnáti - to jsou obvykle pojmy, pomocí nichž je identifikována podstata politického systému polsko-litevského státu v raném novověku. Práce Jana Květiny je v českém prostředí první, která se touto problematikou zabývá detailně a jež se zároveň snaží - zčásti už svým provokativním názvem "šlechtická demokracie" - podobné stereotypy překonat.
Úsilí reinterpretovat polskou politickou strukturu je opřeno zejména o analýzu šlechtického parlamentarismu za vasovské éry, jehož fungování autor ztotožňuje s ideovým dědictvím aristotelské republikánské teorie a modelem monarchia mixta. Mezi stěžejní problémy, jimž je třeba v této souvislosti porozumět, patří například otázka rozsahu politického vlivu šlechty, vztah centrální a regionální politiky či principy konsenzuálního rozhodování. S jistou mírou nadsázky lze tedy říci, že studie klade důraz na ta témata, jež jsou bedlivě sledována v aktuálním světě, avšak leckdy opomíjena při zkoumání minulosti.