Přednášky přednesené v roce 1986 na MFF UK. Husserlovo rané dílo je tu podáno jednak jako pokus vymanit se z polovzdělanosti jakožto nekonečného řetězce "odkazu k odkazu" a jednak jako teorie objektivujících aktů, která je výrazem touhy po blízkosti k věcem nezastřeným teoriemi a odvozenými výklady. Tento obrat k "věcem samotným" se odehrál jako kritika psychologismu a jako objev "ohledu" zakládajícího idealitu.