Kolínský kancionál (dnes uložený v Regionálním muzeu v Kolíně) je zásadním pramenem nejen pro dějiny duchovního zpěvu v českých zemích v první polovině 16. století, nýbrž i pro pochopení utrakvistické liturgie a věroučných principů v kancionálové tvorbě utrakvistů a Jednoty bratrské.

Při svém uvažování o Kolínském kancionálu se autorka snaží klást rukopisu i repertoáru české duchovní písně nové a často dosud neprozkoumané otázky. Po důkladném vnějším popisu tohoto pramene analyzuje jeho obsah se zřetelem na liturgické užití jednotlivých repertoárových částí v širším historickém a konfesijním kontextu. Podrobně se věnuje zejména souvstažnostem mezi Kolínským kancionálem a zpěvem českých bratří, a to jak v otázkách melodických, tak i textových a liturgických.

Výsledkem je pozoruhodná studie, která přináší řadu nových poznatků a hypotéz o podobách české reformační hudby a liturgie na sklonku jagellonské doby.