Postila, monumentální výběr Kadlecových kázání ze 70. a 80. let 20. století, přibližuje - na pozadí nesmírně do detailů promyšlených duchovních promluv - dobu, kdy vznikala.
"Tento úctyhodný soubor je cenným historickým dokumentem. Představuje jednak poctivého kněze, který se zjevně na svá kázání pečlivě připravoval, jednak způsob kázání, který byl obvyklý ve dvacátém století zhruba do šedesátých let a který měl své opodstatnění i později, dokud v naší zemi nebylo možné ani vydávat v dostatečné míře náboženskou literaturu, ani veřejně organizovat náboženské vzdělávání do-spělých," oceňuje recenzent Aleš Opatrný, na něhož v úvodním slově k samotné knize navazuje i kardinál Miloslav Vlk: "Život Jaroslava Kadlece, kněze českobudějovické diecéze, rodáka z Dolní Cerekve na Pelhřimovsku, poznamenaly všechny pohnuté události, které postihly církev ve druhé polovině 20. století (...) Byl odborníkem ve svém oboru (...) Svou univerzitní specializací byl historikem, v hloubi duše byl především knězem."
Jméno kněze a profesora Karlovy univerzity Jaroslava Kadlece (1911-2004) patří do řady historiků, kteří - vychováni pozitivistickou generací - dokázali držet kontinuitu a přinést dosavadnímu bádání řadu doplnění a zpřesnění. U Kadlece navíc poutala zdrženlivost výkladu, podložená kritickou úctou k pramenům. Odborné zájmy měl Kadlec široké a sahaly od monasterologie až po studium traktátové a polemické literatury na pražské středověké univerzitě. Psal sice jako katolík, ale své pojetí nikomu nevnucoval.
Skromný historik, vyzbrojený v semináři novotomismem, požíval úcty kolegů, ale do povědomí širší veřejnosti nepronikl. Jeho fundované práce byly sice napsány živým jazykem, ale svou věcností neoslovovaly mnoho čtenářů. Dobře se vedlo jen jeho Přehledu církevních dějin, který poprvé vyšel ještě r. 1987 v Římě.
Jaroslav Kadlec nebyl však jen vědec a znalec středověkých polemik. Již jako klerik cítil potřebu pracovat mezi věřícími, čelit tlaku liberalismu a sekulární společnosti. Třebaže jeho působení na faře vrcholilo až ke sklonku jeho života, zanechal úctyhodné homiletické dílo (Postila 1-5, 2000-2004), které bylo zachyceno v relativní úplnosti, předloženo autorovi k aprobaci a v mizivém nákladu pro farníky v Horní Cerekvi vydáno.
Dostalo se nám tak kazatelské sbírky, která dává vyniknout Kadlecově duchovní orientaci a jeho vnímavosti pro tázání a starosti farníků. Tenor kázání reprezentuje klima, které ovládlo předválečný seminář a pražskou teologickou fakultu. Vyniká tak jistý Kadlecův tradicionalismus, který se dnešním mladým lidem může zdát antikvovaným. Postila jako pramen vzdělání a úrovně jedné ze starších generací je však dokumentem neobyčejné ceny. Zachycuje mentalitu kněží, kteří byli vychováni prvou republikou a po válce čelili rozháraným poměrům. Tehdy měl váhu pevný hlas, nenahlodaný žádnými pochybnostmi. Historikové soudobých dějin by si měli této "pevné víry", uchovávané přes čtyřiciletí komunistického režimu, kriticky všímat a reflektovat ji v souhrnných obrazech, duchovního života "totalitní" a "probuzené" společnosti. Jde o cenné svědectva, které zasluhuje zpřístupnění a kritického ocenění.
Z recenzního posudku: Prof. Dr. Pavel Spunar
Postila je monumentálním výběrem Kadlecových kázání
Mimořádný počin se podařil nakladatelství Karolinum a především editorům Zdeňce Hledíkové a Petru Mazancovi. U příležitosti stého výročí narození Jaroslava Kadlece, význačného profesora církevních dějin na pražské Karlově univerzitě a rodáka z Vysočiny, byla nedávno vydána kniha o skoro šesti stech stranách. I přesto se do ní nevešlo všechno...
Postila, monumentální výběr Kadlecových kázání ze 70. a 80. let 20. století, přibližuje - na pozadí nesmírně do detailů promyšlených duchovních promluv - dobu, kdy vznikaly. "Tento úctyhodný soubor je cenným historickým dokumentem.
Představuje jednak poctivého kněze, který se zjevně na svá kázání pečlivě připravoval. Zachycuje také způsob kázání, který byl obvyklý ve dvacátém století zhruba do šedesátých let a který měl své opodstatnění i později, dokud v naší zemi nebylo možné ani vydávat v dostatečné míře náboženskou literaturu, ani nebylo možné veřejně organizovat náboženské vzdělávání dospělých," oceňuje recenzent Aleš Opatrný, na něhož v úvodním slově k samotné knize navazuje i kardinál Miloslav Vlk: "Život Jaroslava Kadlece, kněze českobudějovické diecéze, rodáka z Dolní Cerekve na Pelhřimovsku, poznamenaly všechny pohnuté události, které postihly církev ve druhé polovině 20. století... Byl odborníkem ve svém oboru... Svou univerzitní specializací byl historikem, v hloubi duše byl především knězem."
Kadlecova Postila svědčí o ucelenosti jeho duchovní práce, dokonalosti příprav homilií (výkladů a rozborů biblických textů při mši svaté - pozn. red.); zároveň je dokladem vědecké preciznosti jejich sestavovatelů do dnešní vytištěné podoby. Běžný čtenář se však v Kadlecových promluvách snadno, byť v potřebné soustředěnosti, zorientuje. Vždyť
PROFIL Jaroslav Kadlec
Profesor Jaroslav Kadlec se narodil 11. března 1911 v Dolní Cerekvi.
Studoval na gymnáziu v Českých Budějovicích; tehdy už byl jasně rozhodnut pro kněžské poslání.
Svěcení přijal 17. března 1934.
Jako duchovní sloužil v Nýrsku a v jihočeských farnostech.
Zároveň zahájil studia na pražské teologické fakultě. Promoce mu byla udělena 16. února 1938.
Vyučoval náboženství, přednášel v kněžských seminářích.
Habilitační práci sestavil díky důkladnému zpracování dějin jihočeského kláštera Zlatá Koruna. Univerzitní postup Kadlecovi nemilosrdně "zatrhl" komunistický režim - za tzv. "pobuřování" proti lidově demokratickému zřízení byl roku 1957 zatčen a následně odsouzen. Kvůli "podvratné" činnosti strávil ve vězení takřka tři roky (jeden z procesů se konal v Českých Budějovicích, druhý v Jihlavě). Zázemí k bádání našel potom v Horní Cerekvi. Musel ale pracovat i jako dělník v Agrostroji Pelhřimov. Významný církevní historik a učitel je známý hlavně farníkům ve Veselé a Horní Cerekvi. Skonal před sedmi lety - 3. ledna 2004 - v Charitativním domově sv. Václava ve Staré Boleslavi, kde pobýval v posledních měsících svého naplněného života. Týden poté byl pohřben v Dolní Cerekvi. jeho kázání byla povětšinou určena "prostým" věřícím na Pelhřimovsku. Ač byl knězem laskavým, uměl být na své posluchače rovněž náročný - coby profesor je přece vzdělával.
Učení o duši = "pohádka".
Existuje reinkarnace? Ano, či ne?
Kadlec, jenž analyzoval kulturní význam klášterů či osudy (českých) církevních dějin, se pouštěl ve svých kázáních do témat ve spojitosti s tokem liturgického roku. Ale neslevoval ze spirituality; i když proti tzv. spiritismu ostře vystoupil.
Nemluvil jen ke křesťanským svátkům, ale rozebíral i zásadní otázky věrouky. Samozřejmě jako katolík zůstal uzavřen do skořápky dogmatiky (ustrnulých tvrzení -pozn. red.). O tom svědčí přirovnání reinkarnace (nového či opětovného vtělení - pozn. red.) k pohádkám. "Stěhování duší vede k důsledkům, které jsou normálnímu rozumu nepřijatelné," vyvozuje a vybízí k úvaze: "K lidskému ,já' čili individualitě náleží jedna duše a jedno příslušné tělo; obě patří podstatě k sobě, tvoří osobu člověka... Pokud se týče duše, podrží svou individualitu a sebevědomí, tj. vědomí svého já, i po odloučení od těla." Toto ale pak podepře tím, co obhajoval.
Ať tak, či onak byl Kadlec otevřenou bytostí. A kdo umí nahlédnout do mystické kroniky Akáša, může se ho na pilíř duchovní vědy zeptat i teď!
Kniha duchovních promluv ze 70. a 80. let 20. století byla vydána v pražském nakladatelství Karolinum u příležitosti 100. výročí narození profesora, jenž velkou část života působil jako kněz na Pelhřimovsku.
"Pokud se týče duše, podrží svou individualitu a sebevědomí, tj. vědomí svého já, i po odloučení od těla." Jaroslav Kadlec katolický kněz
Pavel Pokorný, Mladá fronta DNES, 17.1.2011, rubrika: Vysočina, strana: 5
Tento úctyhodný soubor je cenným historickým dokumentem. Představuje jednak poctivého kněze, který se zjevně na svá kázání pečlivě připravoval. Zachycuje také způsob kázání, který byl obvyklý ve dvacátém století zhruba do šedesátých let a který měl své opodstatnění i později, dokud v naší zemi nebylo možné ani vydávat v dostatečné míře náboženskou literaturu, ani nebylo možné veřejně organizovat náboženské vzdělávání dospělých. Zvýraznění úlohy biblického textu v mešní liturgii katolické církve a pokoncilní chápání homilie, jak je představují patřičné církevní dokumenty, zde už recipovány nebyly.
Z recenzního posudku: Doc. Aleš Opatrný, Th.D.
