Jak se vypořádat se současným světem v období přelomových proměn - kdy se člověku v nebývalé míře nabízí nové možnosti, ale současně s tím se ztrácí i dosavadní jistoty, orientační body, hodnoty, o něž se opíral? Co znamenají krize, jež se stávají nevyhnutelnou součástí našich osudů, a souvisí často právě se ztrátou kořenů, ať již kulturních, anebo narušením vztahu k původnímu prostředí přírodnímu? A co potom s takto vykořeněným lidským jedincem, jenž je vystaven nejen změnám ve svém společenském zařazení a funkcích, ale prochází i vnitřní proměnou ovlivňující jeho individuální růst a rozhodování? Na podobné otázky se pokouší hledat odpovědi kniha Vědění a participace, a současně chce zmapovat aktuální stav diskusí na tato témata. Činí tak z pohledu osobností českého odborného okruhu (namátkou Erazim Kohák, Jan Sokol, Radim Palouš, ale i autoři mladí a dosud neznámí), a tento dialog vždy směřuje k úvahám o možnostech nápravy současného stavu skrze proměnu člověka, již je možno uskutečnit výchovou.dět, kam tento vývojový pohyb bude směřovat, jak jej (v dobrém) ovlivňovat z individuálních i společenských pozic (politika). A také jak se na tyto změny připravit ve vzdělání (pedagogika). Předkládaný soubor teoretických úvah i zkušeností vycházející z velmi různorodých diskurzů má ovšem poskytnout pouze první "surovinu" pro přemýšlení o tomto vztahu světa lidského a přírodního. Otevírá nové pohledy a možnosti, jež by se mohly stát mj. plodným podkladem pro tvorbu vzdělávacích programů v oblasti environmentální. Cílem není předložit metodické návody přímo využitelné v učitelské praxi, ale spíše nalézt teoretická východiska tohoto typu vzdělávání, které má mít transformativní povahu a mělo by plnit i novou sociální roli: přivést k jinému typu účasti na světě.

Úvod
Jana Dlouhá
Proč píšeme? O čem píšeme?
Část první - příroda jako horizont výchovného působení
Část druhá-jaká ekologie pro vzdělání?
Část třetí - oborové přístupy jako cesta rozumu
Část čtvrtá - jak na to v pedagogice
Část pátá - úvahy kritické a závěrečné

1. PŘÍRODA JAKO HORIZONT VÝCHOVNÉHO PŮSOBENÍ
Filosofie účasti. Holistický pohled na vzdělání
Jana Dlouhá
Vzdělání a všeobecná náprava
Celek vědění
Synkritická metoda
Závěr
Co je to ekologická etika?
Erazim Kohák
Skromnost jako vstup do autentického vztahu ke skutečnosti
Wendy Drozenová
Estetický postoj k přírodě a krajině
Karel Stibral
Estetický postoj ke krajině a jeho historie
Souvisí krása krajiny s její biologickou hodnotou?
Shrnutí
Etika a past pravidel
Jan Sokol
Společenský mrav
Morálka
Etika
Past pravidel
Shrnutí

2. JAKÁ EKOLOGIE PRO VZDĚLÁNÍ?
Environmentální právo
Václav Mezřický
Pochybnosti o stavu přírody aneb proč ji vlastně chránit
David Storch
Biodiverzita a její ohrožení
K čemu je nám příroda?
Environmentální vzdělávání jako reflexe environmentální reality
Martin Braniš
Úvod
Výchozí předpoklady a koncepty pro environmentální vzdělávání
Člověk a prostředí
Posun environmentálních paradigmat
Proměny environmentálních kurikul
Názory a postoje
Koncepce moderní ochrany přírody
Výzvy a úkoly ochrany přírody
Závěr
Ekologie - péče o harmonii na světě
Radim Palouš

3. OBOROVÉ PŘÍSTUPY JAKO CESTA ROZUMU
Cesty rozvoje mezioborových vztahů ve vědě a jejich sociální zdroje
Karel Müller
Sociální a historický kontext formování mezioborových vztahů ve vědě
Měnící se vztahy mezi vědními obory - pohled sociálních studií vědy a techniky Institucionální proměny vztahů mezi vědními obory
Ekonomie a životní prostředí
Hana Brůhová-Foltýnová a Jan Brůha
Koncept užitku
Mezigenerační užitky
Základní koncepty ekonomie životního prostředí
Tmavě zelení. Hlubinná a sociální ekologie jako dva proudy ekologie radikální
Arnošt Novák
Na rozhraní mezi vědou a ideologií?
Hlubinná ekologie
Sociální ekologie
Radikální ekologie v množném čísle
Ekopsychologie a environmentální chování
Jan Krajhanzl
Úvodem, role a poslání psychologie
Cesty k poznání environmentálního chování
Vztah k přírodě a životnímu prostředí
Vliv vlastností a hodnot osobnosti na životní prostředí
Od změn prostředí ke změnám chování
Závěrem, o rozvoji ekopsychologie
Dynamická psychologie a environmentální výchova
Pavel Skála

4. JAK NA TO V PEDAGOGICE
Transdisciplinarita jako metodologická otázka
David Krámský
Vzdělání jako kompetence
Vědění a transcendence
Starost a péče o celek - globální výchova
Hana Horká
Globální pohled na Zemi
Jedinec v globálním světě
Globalizace a výchova
Koncepce globální výchovy
Základní principy globální výchovy
Proměny cílově obsahové orientace výchovy
Globální výchova ve škole
Závěr
Prožitek jako bod obratu
Jan Cinčera
Úvod
Prožitek, zážitek, zkušenost
Práce s prožitkem v jednotlivých pedagogikách
Behaviorálně orientované modely
Konstruktivistické modely
Modely prožitkové pedagogiky
Kritické a sociálně konstruktivistické modely
Závěr
Příběh jako zdroj inspirace i povzbuzení.
Úvod do environmentální naratologie
Kateřina Jančaříková
Vztah "vyprávění - věda" v kulturním a historickém kontextu
Stručná historie vyprávění
Obecné přínosy a cíle narativního vyučování
Kontext narativní environmentální výchovy
Východiska, cíle a potenciál narativní environmentální výchovy

5. ÚVAHY KRITCKÉ A ZÁVĚREČNÉ
Nosnost vyprávění
Jakub Češka
Prostory pro společné dílo
Zuzana Svobodová
Příslušenství a prostředky
Zapleteni do rukojemství
Bezprostřední komunikace
Ekologie a ekofilie?
Aleš Prázný
Závěrečné shrnutí
Jana Dlouhá
Souhrnný seznam literatury
Abstract - Knowledge and participation

Publikace je souhrnem mnoha pohledů na jedno jediné téma, jímž je environmentálni vzdělávání. Editor přistupoval k tomuto tématu s patřičným nadhledem (dá se říci spolu s Komenským - sub speciaes aeternitatis). Do rukou se tak dostává čtenářům dílo, které je skutečně velice rozmanité, především co se týče úhlů pohledů nejen z hlediska různorodosti oborů, ale také z hlediska způsobu zpracování jednotlivých příspěvků. Na stránkách se tak potkáváme s myšlenkami filosofů, ekonomů, psychologů, pedagogů a samozřejmě i přírodovědců. Jde zde o setkání nad společným tématem, nad společnými otázkami a různorodostí odpovědí. Toto společné setkání je svým způsobem přínosné pro současnou společnost a vědění, je velice podnětné a vyvolává především spoustu dalších otázek, které čekají na své odpovědi. Studenty filosofických, pedagogických a přírodovědeckých fakult mohou skutečně obohatit nejen o mnohé poznatky, ale také jim nápomoci ve složité orientaci současného světa. Pohled na environmentálni vzdělání je zde právě přes svou různorodost a prvotní roztříštěnost v celkové podobě ucelený a nezavádějící. Domnívám se však, že publikace bude zajímat nejen a pouze studenty rozličných oborů, ale také odbornou vědeckou, možná i širokou veřejnost.
Úroveň jednotlivých příspěvků je různá - čtenář si v nich jistě sám najde to, co jej zaujme a posune dále vjeho vědění.
Již v úvodu publikace přináší samotná editorka velice přehledný vhled do celkové koncepce publikace a seznamuje čtenáře s tím, co jej při četbě následujících stránek čeká. S velikou fundovaností nás tak seznamuje nejen s původním záměrem, ale provází nás jednotlivými texty a velice stručně, avšak výstižně hodnotí jejich samotný přínos.
Najdeme zde texty významných českých odborníků - kromě samotné editorky Jany Dlouhé také texty Erazima Koháka, Wendy Drozenové, Karlae Stibrala, Jana Sokola, Václava Mezřického, David Storcha, Martina Braniše, Radima Palouše, Karla Müllera, Hany Brůhové-Foltýnové a Jana Brůhy, Arnošta Nováka, Jana Krajhanzla, Pavla Skály, Davida Krámského, Hany Horké, Jana Činčery, Kateřiny Jančaříkové, Jakuba Češky, Zuzany Svobodové, Aleše Prázného. Již se seznamu těchto jmen je patrné, že jde o skutečnou různorodost přístupů. Některé texty jsou zde opravdu přínosné a patrně budou čtenáře - studenty zajímat také pro svůj faktografický přístup, např. článek Estetický postoj k přírodě a krajině Karla Stibrala nebo příspěvek přírodovědce Davida Storcha Pochybnosti o stavu přírody aneb proč ji vlastně chránit. Martin Braniš svým příspěvkem Environmentálni vzdělávání jako reflexe environmentálni reality tuto dvojici skvěle doplňuje. Filosofický přístup je zde prezentován články Radima Palouše, Jana Sokola, Erazima Koháka, Davida Krámského, dále pak studiemi Jany Dlouhé, Wendy Drozenové, Zuzany Svobodové a Aleše Prázného. Ekonomické a právní hledisko je zde zastoupeno příspěvkem Václava Mezřického a Hany Brůhové -Foltýnové, napsaným společně s Janem Brůhou. Textem, zaměřeným na celkové pojetí vědy a proměnami vztahů mezi vědními obory, přispěl Karel Müller. Psychologickým ponorem do problematiky environmentálního vzdělání jsou pak příspěvky Arnošta Nováka, Jana Krajhanzla a Pavla Skály. Jak na to v pedagogice se snaží odpovědět Hana Horká a také Jan Činčera svým skvělým článkem o prožitkové pedagogice. Oč vlastně jde v environmentálni naratologii se dovídáme z článku Kateřiny Jančaříkové. Vyprávěním se ve svém článku zabývá také Jakub Češka.

Z recenzního posudku: Mgr. Miriam Prokešová, Ph.D.