Bohatě dokumentovaná kniha zachycuje novinářskou fotografii po dvou desetiletích digitální nadvlády, kdy se situace okolo digitálního zobrazení ustálila a kdy je možné se s mírným odstupem ohlédnout zpět. Autoři popisují nejznámější případy fotografických podvodů klasického i digitálního věku, ukazují krajní možnosti nových technologií na příkladech ze současného umění pracujícího s mediálními obrazy, představují nově vznikající obor forenzní analýzy obrazu a postavu digitálního detektiva. Věnují se případovým studiím vybraných afér a skandálů způsobených publikováním manipulovaných nebo nepatřičně upravených fotografií v médiích. Závěrečná část práce je pak věnována normativním ustanovením jednotlivých médií a organizací a způsobům, jakým média přizpůsobila nové situaci své etické normy a kodexy.
Text Aleny a Filipa Lábových není historickou studií ani esejem na téma manipulace fotografie v digitální éře. Jde o věcný, téměř reportérsky strohý text, shrnující v nejnutnější míře historii a problematiku manipulace s fotografickým obrazem. Fakta a nic než fakta. Názor nechť si učiní čtenář.
Z hlediska struktury textu bylo nutné učinit historický exkurs, aby čtenáři, nezasvěcení do manipulace s obrazem v éře předdigitální pochopili, že se v oblasti fotografie a v oblasti fotožurnalistiky neděje nic nového, žejde o stejný etický prohřešek, srovnatelný s vypáčením bankovního trezoru manuelně a po staru a nelegálním převodem cizích peněz cestou elektronickou. Znamená to tedy, žeje čtenář seznámen s historií manipulace fotografií, historií podvrhů, fotomontáží a manipulací se záběrem a tato pasáž, stejně jako ostatní, je doplněna exemply - obrazovou přílohou, demonstrující řečené.
Záměrné zkreslování, falšování fotografie, montáž, fotografické triky, politická retuš, politická fotomontáž, dekonstrukce dokumentární fotografie, inscenace dokumentární fotografie, popdvrhy. To je hrubý výčet "zločinů" které lze připsat na vrub fotografům, editorům, cenzorům, kteří s médiem pracovali, vše opět doloženo exemplárními příklady s užitím původních a zmanipulovaných snímků.
Autoři se samozřejmě nemohli vyhnout teoretickým reflexím, týkajícím se manipulace obrazu v oblasti fotožurnalistiky, stejně jako otázce novinářské a fotožurnalistické etiky, což se jeví v českém prostředí více než nezbytné, neboťjak upozorňují, v českém prostředí se etické kodexy týkají maximálně psaného slova, v míře zcela minimální obrazového sdělení. Proto není vůbec od věci, že na konci textujsoujako přílohy uvedeny etické kodexy Národní asociace novinářských fotografů (NPPA), Washington post, Newsday anebo Reuters aj.
Předložený text svou stručností, jasností a přehledností bezesporu poslouží nejen studentům žurnalistiky, ale i těm, kteří se zabývají médii, stejnějako i šéfeditorům a redaktorům v tištěných médiích.
Z recenzního posudku: Prof. MgA. David Jan Novotný
S jakým úmyslem jste ke tvorbě knihy přistupovali? Měla to být primárně skripta pro vaše studenty nebo jste mířili rovnou i na širší veřejnost?
F. Láb: Obsah knížky je součástí toho, co na fakultě přednášíme. Téma etiky fotožurnalismu je palčivým problémem už od té doby, co fotografie existuje. S nástupem digitálních fotografií v posledních 20 letech tento problém vygradoval. A my jsme si řekli, že by stálo za to shrnout materiál, který máme k dispozici a jenž reflektuje změny, které se udály v novinářské oblasti s přechodem na počítačovou techniku. Navíc máme pocit, že se situace v oblasti digitální fotografie po prudkém rozvoji na chvíli stabilizovala a dá se již ohlédnout zpátky.
A. Lábová: Téma je rovněž součástí našeho fakultního výzkumného záměru. V rámci něj jsme řešili, co znamenaly nové technologie pro mediální oblast, s čímž přechod od klasické k digitální fotografii úzce souvisí. Právě zde jsou nejvýraznější etické problémy a možnosti manipulace fotografie. Po čtyřech letech práce na projektu jsme došli k závěru, že by téma mohlo zajímat i někoho jiného než nás. V zahraničí se už tyto věci berou velmi vážně a každý prohřešek fotoreportéra se hned řeší, zatímco u nás se tím nikdo nezabývá. Rekapitulací jsme chtěli ukázat, k čemu u nás pravděpodobně také dojde a že je tedy vhodné o ohrožení důvěryhodnosti fotografie uvažovat.
- z rozhovoru Lucie Kettnerové s autory (iForum,
Rozhovory a portréty)
Manipulace digitálních fotografiíje docela snadný úkol. Je lákavé vytvořit prostým úkonem u počítače fotografie, na něž by musel fotograf pracující klasicky vynaložit týdny nebo měsíce práce. To vedlo zcela přirozeně k mnoha manipulacím, které když se prozradily, vyvolaly velké mediální skandály. Rozruch, který způsobily, ukázal na nutnost vytvořit v tomto oboru nějaká pevná pravidla. Seznámíme-li se dostatečně s případy, které již proběhly, budeme vědět o možných nebezpečích, a dáme si na ně při vlastní práci pozor. Nemusíme tak objevovatjiž objevené a můžeme se vyhnout potížím, jimiž již v zahraničních médiích bolestně prošli.
Jako dodatek jsou uvedeny v knize etické kodexy upravující použití obrazových materiálů v médiích. Na příkladech etických kodexů několika světových agentur je vidět, že v tomto ohledu již vznikají pevná pravidla jak pro samotné autory fotografií, tak i pro všechny další články redakčně-vydavatelského řetězce. Autoři zjistili i etické kodexy několika českých institucí a časopisů, například Syndikátu novinářů, Reflexu, Týdne a agentury ČTK. Zvláště etický kodex ČTK je inspirující, může být námětem k přemýšlení pro každého fotografa a redaktora.
Jsem přesvědčen, že vydání publikace "Soumrak fotožurnalismu" bude přínosné. S digitální fotografií jakožto novým médiem se objevily i nové problémy. I když odborníci o nich většinou vědí, nemají k dispozici žádný ucelený přehled problematiky v českémjazyce, který by je přiměl více se u tohoto problému zastavit a hlouběji o něm uvažovat. K tomu je uvedeno v knize dostatek podkladů nazíraných z různých úhlů. Dokonce bych knihu doporučiljako základní kvalifikační příručku pro fotoreportéry a redaktory novin a časopisů.
Avšak i pro prostého zájemce o fotografii může být publikace zajímavá. Nalezne zde řadu kuriozit a "pikantních" případů jak z historie fotografie, tak i z její digitální současnosti. S osvětou v tomto oboru bychom měli začínat u nejširší veřejností a u lidíjakéhokoli - již nejútlejšího věku. Aby se postupně principy etiky práce s fotografickým obrazem staly pevnými morálními zásadami. Podobně, jako každý dnes dobře ví, že se nemá krást zboží v supermarketech, měl by vědět, že s fotografiemi se má nakládat podle pevných etických pravidel.
Z recenzního posudku: Ing. MgA. Tomáš Štanzel
