Kniha je prvním obsáhlejším zmapováním dějin dnešní Katolické teologické fakulty, jež byla v letech 1950–1990 zásahem státní moci postavena mimo Univerzitu Karlovu. Jak naznačuje podtitul Prolegomena k dějinám české katolické teologie druhé poloviny 20. století, má přitom ambice ještě širší – přispět k reflexi dějinného vývoje přesahujícího rámec konkrétní instituce. Pozornost je věnována nejen uzavření teologické fakulty během 2. světové války a jejímu znovuotevření od května 1945, ale i náhradnímu Arcidiecéznímu bohosloveckému učilišti (1940–1945). Zvláštní důraz je pak položen na postup státní moci proti katolickému studiu teologie. Nejprve se práce zastavuje u stavu studia v poválečné době, a to v perspektivě, jež přihlíží i k dalším fakultám a k diecézním a řeholním učilištím. S týmž širším zřetelem jsou poté sledovány události let 1948-1950, v nichž docházelo k prvním zásahům do chodu těchto institucí, a podrobně je pojednáno o roce 1950, v němž bylo veškeré katolické teologické studium redukováno a reorganizováno do Římskokatolické Cyrilometodějské bohoslovecké fakulty v Praze. V dalších kapitolách jsou sledovány její osudy po celé trvání komunistického režimu. Periodizace těchto dějin je vyvozena striktně z dějů, jimiž fakulta prošla, nikoli z apriorních schémat. V letech 1968–1974 existovala i tzv. olomoucká pobočka uvedené fakulty, jež se vyznačovala značnou autonomií, ale nemohla být v této knize opominuta. Práce je dovedena až k reinkorporaci fakulty do svazku Univerzity Karlovy v roce 1990. Přestože míra doprovodných textů (portréty oborů a desítek učitelů fakulty), příloh a dodatků (zajímavé autentické vzpomínky dvou osobností fakulty, Jana Merella a Gustava Čejky) je úctyhodná, autor dokazuje, že jeho práce byla vedena nejen historickou, ale i teologicko-hermeneutickou intencí prohloubit a osvětlit psaní teologických dějin.
ÚVOD
KAPITOLA PRVNÍ
PRAŽSKÉ TEOLOGICKÉ STUDIUM V LETECH 1939–1945
1.1 Situace do 17. listopadu 1939
1.2 Od 17. listopadu 1939 do 17. června 1942
1.3 Od 18. června 1942 do 16. května 1945
1.4 Poválečná obnova teologické fakulty
KAPITOLA DRUHÁ
STAV TEOLOGICKÉHO STUDIA NA POČÁTKU KOMUNISTICKÉ DIKTATURY
2.1 Katolická církev
2.2 Nekatolické církve
2.3 Právní statut katolických teologických fakult a učilišť
KAPITOLA TŘETÍ
POČÁTKY POSTUPU PROTI TEOLOGICKÉMU STUDIU (1948–1950)
3.1 První ingerence (1948–49)
3.2 Redukce teologického studia (duben–červen 1950)
KAPITOLA ČTVRTÁ
REORGANIZACE TEOLOGICKÉHO STUDIA (KVĚTEN–ZÁŘÍ 1950)
4.1 Příprava reorganizace
4.2 Prověrky bohoslovců
4.3 Pokus o politické školení profesorů teologických učilišť
4.4 Vládní nařízení o bohosloveckých fakultách
4.5 Likvidace olomoucké fakulty a diecézních učilišť
4.6 Organizační statut bohosloveckých fakult a reforma studia
4.7 Kanonická problematičnost reorganizace
4.8 Reakce biskupů
4.9 Postoj Svatého stolce
4.10 Profesorský sbor a představení semináře
4.11 Nábor studentů
KAPITOLA PÁTÁ
POČÁTKY CYRILOMETODĚJSKÉ BOHOSLOVECKÉ FAKULTY (1950–1954)
5.1 Reorganizace v propagandě
5.2 Hlavní linie vývoje mezi říjnem 1950 a červnem 1952
5.3 Hlavní linie vývoje mezi červnem 1952 a červnem 1953
5.4 Vystěhování fakulty do Litoměřic
5.5 Završení reorganizace teologických studií
5.6 Úvahy SÚC o převedení fakult do správy církví
5.7 Výsledek postupu státní moci v polovině roku 1954
KAPITOLA ŠESTÁ
V MEZÍCH MOŽNÉHO (1954–1967)
6.1 Hlavní linie vývoje
6.2 Prodloužení studia (1955)
6.3 Otázka zřízení stolice liturgiky (1965–66)
6.4 Výhledový plán (1966–67)
6.5 Přijímání uchazečů
KAPITOLA SEDMÁ
NADĚJE A ZKLAMÁNÍ (1968–1974)
7.1 Doba Pražského jara (březen–srpen 1968)
7.2 Doba přednormalizační (září 1968 – březen 1970)
7.3 Doba protonormalizace (duben 1970 – červen 1974)
7.4 Přijímání uchazečů
KAPITOLA OSMÁ
POBOČKA V OLOMOUCI (1968–1974)
8.1 Doba Pražského jara (březen–srpen 1968)
8.2 Doba přednormalizační (září 1968 – březen 1970)
8.3 Doba protonormalizace (duben 1970 – červen 1974)
KAPITOLA DEVÁTÁ
ČAS SAMOTOTALITY (1974–1989)
9.1 Personální politika
9.2 Pokus o reformu studijního plánu
9.3 Otázka kanonického postavení fakulty
9.4 Požadavky kard. Františka Tomáška
9.5 Přijímání uchazečů
9.6 Stav fakulty na počátku roku 1989
KAPITOLA DESÁTÁ
EPILOG ROKU 1989–1990
10.1 Sametová revoluce na CMBF
10.2 Obnova pedagogického sboru
10.3 Reinkorporace do svazku univerzit
10.4 Promeškaný kairos
KAPITOLA JEDENÁCTÁ
UČITELÉ TEOLOGICKÉ FAKULTY V LETECH 1950–1989
11.1 Obory církevních studií a jejich učitelé
11.2 Portréty jednotlivých učitelů
PŘÍLOHY
1. Arcidiecézní bohoslovecké učiliště – Učitelé a předměty
2. Arcidiecézní bohoslovecké učiliště – Počet zapsaných studentů
3. Arcidiecézní bohoslovecké učiliště – Počet zapsaných řeholníků
4. Funkcionáři CMBF v letech 1950–1990
5. Počet studentů CMBF v letech 1950–1990
6. Doktorské promoce na CMBF v letech 1950–1989
7. Dozor StB nad Cyrilometodějskou bohosloveckou fakultou
DODATEK
VZNIK CMBF VE VZPOMÍNKÁCH JANA MERELLA A GUSTAVA ČEJKY
1. Úvod
2. Jan Merell
3. Gustav Čejka
SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK
BIBLIOGRAFIE
1. Archivní prameny
2. Publikované prameny a edice dokumentů
3. Periodika
4. Literatura
JMENNÝ REJSTŘÍK
Předkládaný text dr. Vojtěcha Novotného Katolická teologická fakulta 1939-1990, který vychází z jeho disertační práce obhájené v červnu 2006 na Katolické teologické fakultě Univerzity Karlovy, je mimořádným příspěvkem k poznání půlstoletého vývoje české katolické teologie v jeho tolikrát přerušené kontinuitě.
Autor se zaměřil na důkladné popsání institucí zajišťujících katolické teologické bádání a vzdělání mezi lety 1939 až 1990. V listopadu 1939 byla v souvislosti se zrušením českých vysokých škol postižena i Teologická fakulta UK a arcibiskup pražský byl nucen zřídit jako náhradní řešení Arcidiecézní bohoslovecké učiliště, kde se až do května 1945 vzdělávali kandidáti kněžství z pražské arcidiecéze. Poté na obnovené teologické fakultě trvaly standardní poměry pouze necelé tři roky a po Únoru 1948 začal nový režim brzy uplatňovat mocenské zásahy do pravomocí církve vůči této fakultě, do obsahu studia i složení pedagogického sboru. V roce 1950 pak byla teologická fakulta po 600 letech vyloučena z univerzity a jako samostatná (Římskokatolická) Cyrilometodějská bohoslovecká fakulta v Praze, od roku 1953 vykázaná do Litoměřic, existovala až do roku 1990, kdy byla opět začleněna do svazku Univerzity Karlovy.
Kromě přehledného popsání institučního rámce teologického studia na teologické (bohoslovecké) fakultě v Praze (posléze v Litoměřicích) považuji za velmi cenné, že pro mezidobí 1948-1950 autor toto studium pojednal v širší perspektivě, tedy s přihlédnutím k dalším fakultám a diecézním a řeholním bohosloveckým učilištím, vesměs nucené zaniklým právě v roce 1950. Významné je také zpracování vývoje jednotlivých teologických oborů a vědeckých osobností, ale i neosobností, které je reprezentovaly, profilovaly ale také deformovaly.
Předností textu, postaveného na mimořádně rozsáhlém studiu primárních archivních pramenů a pramenných edic, na excerpci dobových periodik a znalosti sekundární literatury, není jen jasná a přehledná struktura, ale i velmi dobrá jazyková a stylistická úroveň. Dílo považuji za velmi přínosné nejen pro základní poznání institučního vývoje teologického studia v čase obou totalitních režimů, ale také pro střízlivé a objektivní hodnocení složitých okolností, v nichž probíhalo, včetně osudů některých s ním souvisejících problematických osob. V širším kontextu je lze považovat také za dílčí avšak důležitý příspěvek k poznání komplikovaných dějin Univerzity Karlovy ve dvacátém století.
Toto precizně zpracované dílo přináší mnoho cenných poznatků o historii a okolnostech studia české katolické teologie v druhé polovině minulého století, které jsou významné nejen pro církevní prostředí ale i pro širší kulturní obec, a proto je plně doporučuji k vydání.
Z recenzního posudku: PhDr. Jan Stříbrný