Deník Zdeňka Václava Tobolky, prorakousky orientovaného mladočeského poslance, v době první republiky sociálního demokrata, historika a zakladatele moderního českého knihovnictví, dokumentuje válečný vývoj českých elit v letech 1914–1918. Kniha přináší pohled z nezvyklého úhlu - pomíjí zahraniční odboj a zabývá se především vývojem české vnitrorakouské politiky. Věnuje se například zinscenovanému procesu s Karlem Kramářem a Aloisem Rašínem a vzniku českých, k mocnářství loajálních politických organizací Národní strany (1915) či Českého svazu (1916). Deník obsahuje četné citace dobových veřejných projevů, korespondence a novinových článků. Knihu doplňuje úvodní studie Martina Kučery.

S historickou biografistikou neoddělitelně souvisí i vydávání historických pramenů v podobě osobních deníků či pamětí, či – jak se dnes říká – „ego-dokumentů“. I v tomto směru se čtenářům nyní dostává do rukou celá řada zajímavých a dlouho očekávaných novinek. V první řadě je nutno zmínit edici „válečného deníku“ českého politika, historika a knihovědce Zdeňka V. Tobolky, kterou pod názvem Můj deník z první světové války edičně zpřístupnil znalec české politiky a kultury 19. a počátku 20. století Martin Kučera (Nakladatelství Karolinum, Praha 2008). Ač byla existence rozsáhlého deníku známa již prvorepublikovým historikům (např. M. Paulové), bez větší pozornosti zůstával ležet v archivu. Tobolkův „válečný deník“ – vedený ovšem výhradně „v zázemí“ – je nesmírně cenným a vlastně i ojedinělým osobním a na výsost subjektivním svědectvím o cestách české „aktivistické“ (rakušanské) politiky v letech 1914–1918. Jeho zpřístupnění je tak výzvou pro první nezaujaté zhodnocení tohoto konečnými vítězi zavrženého a k zapomenutí odsouzeného směru novodobé české politiky.
Kuděj, časopis pro kulturní dějiny, č. 1–2/2008, str. 115