Kniha dokumentuje osudy české filosofe v protektorátu za mimořádné situace národa, jehož existence byla ohrožena, kdy se výrazně změnil a zúžil prostor jejího působení. Chce ukázat, že filosofové, podobně jako badatelé v jiných oborech, nerezignovali, ale snažili se využívat příležitostí k tomu, aby svými publikacemi připomínali existenci filosofie a její poslání. Dokumentují to nejen časopisecké příspěvky ve filosofických a kulturních časopisech, ale také knižní tituly z oblasti filosofie z let 1939 až 1945. Řada českých filosofů za své filosofické názory a jimi ovlivněné životní postoje zaplatila utrpením v nacistických věznicích a koncentračních táborech nebo i svým životem.