Čeští literární a teoretici a historikové již před listopadem 1989 neoficiálně diskutovali o nových myšlenkách v západní literární vědě, vycházejících ze změněných filozofických "paradigmat". Po ideologickém uvolnění a skončené izolaci od těchto u nás známých filozofických a uměleckých předpokladů vznikly i v našem prostředí ohlasy, sousedící s tradiční strukturalistickou metodologií Pražské školy.

V knize Kritické úvahy o západní literární teorii tři autoři - vysokoškolští učitelé a literární vědci - s určitým časovým odstupem komentují trendy v literárněvědném myšlení ovládajícím druhou polovinu 20. století na Západě, a poskytují obraz pohybu, jaký se v tomto oboru udál.

Středem pozornosti jsou tři hlavní oblasti literárněteoretického myšlení: německá Kostnická škola, Francouzský strukturalismus (a částečně i poststrukturalismus) a koncepty nové kritiky a nového historismu v USA.