Biografie druhého československého prezidenta je rozdělena do dvou částí. Předkládaný první díl čtenáře seznamuje s osobností Edvarda Beneše mezi lety 1884–1935, tj. v době, kdy Edvard Beneš postupně stoupá českou společností a politikou až k prezidentskému úřadu. Čtenář má tak příležitost seznámit se s výjimečným politickým osudem mimořádně pracovitého a cílevědomého studenta, učitele i politika, pro něhož se vznik, rozvoj a obrana novodobého československého státu staly životním posláním.
Úvod: Edvard Beneš – osobnost nejednoduchá pro své současníky i historiky
Seznam zkratek užívaných v poznámkovém aparátu
Kniha první: Léta učňovská a vandrovní (1884–1914)
Kapitola 1: Z Kožlan do Prahy: dětství a jinošství (1884–1904)
Kapitola 2: Učňovské a vandrovní roky univerzitních studií (1904–1909)
Kapitola 3: Politickým vzděláváním k habilitaci – a praktické politice (1909–1913)
Kapitola 4: Politickými krůčky do protihabsburského revolučního hnutí (1913–1916/7)
Kniha druhá: V protihabsburské revoluci (1914–1919)
Kapitola 5: Z Maffie do čela československého odboje ve Francii (1915–1916/17)
Kapitola 6: Diplomatický zápas o československou státnost (leden 1917 až říjen 1918)
Kapitola 7: V boji o mezinárodní zakotvení Československa a jeho hranic (říjen 1918 až září 1919)
Kniha třetí: Budovatel československého státu i nové Evropy (1919–1929)
Kapitola 8: Kladení základů československé zahraniční politiky a diplomacie (září 1919 až září 1921)
Kapitola 9: Předseda ministerské rady republiky (září 1921 až říjen 1922)
Kapitola 10: Hledání univerzální bezpečnosti pro republiku i Evropu (1922/23–1924/25)
Kapitola 11: Cesta k Locarnu a jeho mezinárodní realizace (1925–1926/27)
Kapitola 12: Pražská zahraniční politika v době polocarnského pacifismu (leden 1927 až říjen 1929)
Kniha čtvrtá: Obránce republiky, nového evropského řádu a demokracie (1930–1935)
Kapitola 13: Ve vírech evropské krize nejen hospodářské (1929/30–1931)
Kapitola 14: Odzbrojení - nebo velmocenský diktát revize? (1932–1933)
Kapitola 15: Proti diktátorům - a do prezidentského úřadu (1934–1935)
Epilog a prolog zároveň: Benešovo vítězství v prezidentské volbě (prosinec 1935)
Z hľadiska koncepčného, proporčného, metodického a štylistického stojí Dejmekova kniha na vysokej úrovni a celý opus treba ako celok vnímať s uznaním a pozitívne. Autor často využíva svoju pozíciu, anticipuje nasledujúci vývoj a potvrdzuje, resp. vyvracia tým (nielen) Benešove úvahy a názory. Takéto predbiehanie vlastne prepája jednotlivé časti rozsiahleho diela. Je to čitateľsky príťažlivé, vťahuje to čitateľa do historického vývoja a núti ho nad vecami rozmýšľať. Na druhej strane to svedčí o nadhľade autora i o istote, s akou sa pohybuje v procesoch celého 20. storočia.
[…]
Dielo Jindřicha Dejmeka už vo svojom prvom zväzku kladie otázky, hľadá na ne odpovede a nepochybne vyvolá rozsiahle diskusie. Už len tým by nepochybne splnilo svoj cieľ. Navyše vďaka (napriek) svojim nespochybniteľným vedeckým kvalitám, jasne formulovaným stanoviskám a rozsiahlej heuristike určite tému Edvarda Beneša v českej a medzinárodnej historiografii neuzavrelo, ale dalo jej bádaniu nové významné impulzy.
Roman Holec (Český časopis historický, č. 2/2008, ročník 106/2008, str. 403–8)
Přestože se v uplynulých letech objevilo hned několik pokusů o Benešovu biografii, výsledky (jedno, zda z hlediska zvolených interpretací, či využité šíře pramenné základny) byly většinou sporné a spíše vyzývající k novému uchopení tématu a pečlivému zdokumentování činnosti této klíčové a současně nad jiné kontroverzní osoby moderních českých dějin. Na podkladě rozsáhlé práce Jindřicha Dejmka nazvané jednoduše – leč příznačně – Edvard Beneš: Politická biografie českého demokrata (Nakladatelství Karolinum, Praha 2006) česká historiografie dospěla k výrazné, ač zdaleka nikoliv úplné splátce svého dluhu vůči Benešovi i české společnosti. První díl zahrnují léta 1884–1935 fascinuje nejen svým rozsahem (cca 630 stran), ale především širokým a precizním využitím různorodé pramenné základny. J. Dejmek ve své práci shromáždil pro tuto dobu nepochybně maximum dostupných relevantních pramenů a fakt a jeho kniha se tak nepochybně stane pro generace ostatních historiků „knihou živitelkou“.
Kuděj, časopis pro kulturní dějiny (č. 1-2/2008, str. 114–115)
