Kniha Půl století poté je uvedena autobiografickými poznámkami profesora Ladislava Tondla o osobní motivaci a cestách k sémantice a sémiotice. Text naznačuje obecné schéma komunikačních procesů stimulované zejména výsledky teorie informace. Poukazuje také na epistemologické dimenze komunikačních procesů, úlohu a funkce soudobých informačních technologií a sdělovacích médií. Hlavní důraz je kladen na úlohu příjemce komunikačních procesů, jeho kompetence, schopnosti odpovědně vybírat a také odmítat. To se týká zejména problémů soudobé informační zahlcenosti a nadbytečnosti. Navazuje tak na starší autorovy práce o redukci dat, o problémech výběru relevantních dat a potřebách odpovědného výběru v soudobých komunikačních procesech. Kniha obsahuje také autorovu bibliografii k dané tematice.

Předmluva
1. Moje cesty k tematice komunikace, sémantiky a sémiotiky
2. Komunikace
3. Účastníci komunikace a úloha jejich kompetence
4. Epistemologické dimenze komunikace a úloha alternativ
5. Neverbální komunikace
6. Specifické užití a zneužití komunikace
7. Komunikační funkce modelu
8. Je sémiotika kompetentní také pro komunikaci člověka s technickým artefaktem?
Literatura

Práce je neformálním dodatkem k Problémům sémantiky, které poskytovaly v 60. letech min. století zásadní vhled do problematiky sémantiky a příbuzných semiotických disciplin syntaxe a pragmatiky. V Problémech byly vyloženy jak formální principy sémantiky, tak i neformální analýza významu, zejména mody významu. Byla to práce, která tehdy chyběla nejen studentům, ale i vědeckým pracovníkům, a představovala základní příručku, na níž navazovaly další odborníci. Její platnostje trvalá i dnes.
V předkládané práci se autor alespoň částečně dotýká problematiky, která se mezitím ukázala potřebnou pro další zkoumání sémantiky a pragmatiky. Jde zejména o široký okruh problémů spjatých s verbální komunikací - kapitoly 2, 3, 4, a komunikací neverbální, kap. 5. Kapitola 6 probírá okruh otázek spjatých s relativitou jazykového vyjadřování. Konečně kapitoly 7 a 8 jsou věnovány modelování ať již v obecné rovině, či v oblasti techniky, kde autor využil svých zkušeností, kdy byl nucen z politických důvodů pracovat mimo společenské vědy. 1. kapitola je zhodnocením autorova vlastního intelektuálního vývoje, který byl silně poznamenán historickými událostmi po 2. světové válce. Považuji ji za důležitou zejména pro mladou generaci studentů, kteří se tak mohou konkrétně seznámit s důsledky státních zásahů do rozvoje vědy.
Centrem autorova výkladu je problematika komunikace, kde autor zdůrazňuje v kontrastu s předcházejícím pojetím roli participantů, zejména jejich vybavenost, která není často postačující ve srovnání s rozvinutými technologiemi kanálu komunikace (viz např. Internet). Zlepšení vybavenosti účastníků komunikace, jejich kompetence, musí být předmětem permanentního úsilí školských zařízení a dalších vzdělávacích institucí na straně jedné, ale i jejich vlastní aktivity při sebevzdělávání.
V práci jsou rovněž využity autorovy zkušenosti s modelováním, s hlavními zásadami, které je třeba při modelování dodržovat. Za důležité považuji autorovo zdůraznění role zásady pars pro toto při modelování, která je relevantní jak pro tvůrce modelu, tak i pro příjemce, který podle této zásady musí z části dotvořit zamýšlený objekt. Proto jsou volba a principy relevantní části schopné zobecnění v procesu modelování zásadní pro úspěšné zakončení takové činnosti.
Práce nebyla zamýšlena jako přehled směrů, postupů a technik, které vznikly od doby, kdy byly napsány Problémy. Takové encyklopedické přehledy jsou dnes již běžně dostupné, zejména proto, že vybavenost našich pracovišť zahraniční vědeckou literaturou je nesrovnatelná s dostupností vědecké literatury dříve. Proto si myslím, že obsahový výklad oblastí sémantiky a sémiotiky je důležitější než přehled směrů. Z tohoto důvodu vřele doporučuji tuto stručnou práci k vydání spolu s Problémy.
Z recenzního posudku: Bohumil Palek