Publikace obsahuje šestnáct samostatných studií věnovaných středověké knize, jejím autorům, tvůrcům i majitelům. Profesor Ivan Hlaváček se zamýšlí nad funkcí a postavením středověké knihy, připomíná generace jejich pěstitelů a věnuje se i institucím, které je uchovávaly a předávaly dalším generacím. Zároveň prostřednictvím knihy uvádí do dějin středověké kultury, do aktivit, které vyrůstaly jak z církevního prostředí klášterů a kapitul, tak ze světa panovnického dvora, velmožských sídel a středověkých měst.

Předmluva
Bibliografie
Soupis zkratek
1 Rukopisy, jejich funkce a čtenáři v českém státě od nejstarších dob do husitství (Stručný nástin problematiky)
2 Příspěvky k starším dějinám knihovny břevnovského kláštera (Od nejstarších dob do husitství)
3 Z dějin vyšehradské kapitulní knihovny ve středověku (Od počátku do husitství)
4 O počátcích jihomoravských klášterních knihoven
5 Z česko-polských knižních kontaktů v době přemyslovské
6 Poznámky k dějinám českých knihoven ve 13. století
7 K česko-polským kulturním vztahům v době předhusitské
8 Dva příspěvky k dějinám našich knihoven předhusitské doby (Milevsko - Nymburk)
9 Kniha v českém státě v době předhusitské (Několik poznámek a reflexí)
10 Studie k dějinám knihoven v českém státě v době předhusitské I. Knihovna kláštera třeboňského v rámci knihoven českých augustiniánských klášterů
11 Studie k dějinám knihoven v českém státě v době předhusitské II. Některé knihovny soukromé
12 K problematice knižní kultury v Brně v předhusitské době
13 Z knižní kultury doby Karla IV. a Václava IV. v českých zemích
14 Materiálie k dějinám knihovny pražské kartouzy
15 Poznámky ke knihovně kartuziánů v Dolanech v době předhusitské
16 Několik poznámek a úvah k dějinám českých knihoven za husitství

Zusammenfassung
1 Handschriften, ihre Funktion und Leser im böhmischen Staat von den ältesten Zeiten bis zu den Hussitenkriegen (Kurze Skizze der Problematik)
2 Beiträge zur älteren Geschichte der Bibliothek des Klosters Břevnov (Von den ältesten Zeiten bis zum J. 1420)
3 Aus der Geschichte der Wyschegrader Kapitelbibliothek im Mittelalter Von den Anfangen bis zur Hussitenzeit
4 Über Anfänge der südmährischen Klosterbibliotheken
5 Aus böhmisch-polnischen Bücherbeziehungen der Přemyslidenzeit
6 Bemerkungen zur Geschichte der böhmischen Bibliotheken im 13. Jahrhundert
7 Zu den böhmisch-polnischen kulturellen Beziehungen der vorhussitischen Zeit
8 Zwei Beiträge zur Geschichte der böhmischen vorhussitischen Bibliotheken (Mühlhausen - Nimburg)
9 Das Buch im böhmischen Staat der vorhussitischen Zeit (Etliche Bemerkungen und Reflexionen)
10 Studien zur Geschichte der Bibliotheken im böhmischen Staat in der vorhussitischen Zeit I. Die Bibliothek des Wittingauer Klosters im Rahmen der Geschichte der böhmischen Klosterbibliotheken der Augustinerchorherren- und ?eremitenorden
11 Studien zur Geschichte der Bibliotheken im böhmischen Staat in der vorhussitischen Zeit II. Einige Privatbibliotheken
12 Zur Problematik der Buchkultur in Brunn in der vorhussitischen Zeit
13 Aus der Buchkultur in den böhmischen Ländern in der Zeit Karls IV. und Wenzels IV.
14 Materialien zur Geschichte der Bibliothek der Prager Kartause
15 Bemerkungen zur Geschichte der Doleiner Kartäuserbibliothek in der vorhussitischen Zeit
16 Überlegungen und Bemerkungen zur Geschichte der böhmischen Bibliotheken in der Hussitenzeit
Rejstřík rukopisů dle dnešního uložení
Rejstřík osob a míst

Předložená práce Ivana Hlaváčka nabízí šestnáct porůznu otištěných studií a rozprav (jen v jednom případě jde o dosud netištěnou přednášku), v nichž se autor zamýšlí nad funkcí a postavením středověké knihy, připomíná generace jejich pěstitelů a soustřeďuje pozornost k institucím, které je uchovávaly a předávaly příštím věkům. Jde zároveň o hlubokou sondu do dějin středověké kultury, do aktivit, které vyrůstaly jak z církevního prostředí klášterů a kapitul, tak ze světa panovnického dvoru, velmožských sídel a bohatnoucích měst.
Uspořádání statí se řídilo tokem času a Hlaváčkovou periodizací dějin knižní kultury v českých zemích, kdy důležitými předěly byla polovina 13. století a založení pražské university, otevírající prostor všem žánrům naukové literatury.
Hlaváček umí vytěžit z minima maximum a z drobných stop skládat střepinky faktů v obraz zřetelně vystupující ze tmy. Jeho pohled je kritický, střídmý - a jen snad v úvahách o roli břevnovského kláštera v souvislosti s Kodexem vyšehradským a s rukopisy s ním souvisejícími připouští více, než je reálné. Názory starší literatury o možných písařských aktivitách se zdají v souvislosti se stavebními těžkostmi v Břevnově, nedovolujícími založit šířeji koncipovanou knihovnu a skriptorium, sotva možné.
Je pochopitelné, že se Hlaváček zajímal především o knižní kulturu spjatou s Prahou. Je třeba však připomenout, že svůj zájem rozděloval i na mimopražské a moravské instituce a jako jeden z mála důsledně pečoval i o zkoumání knižních a knihovních kontaktů se sousedními zeměmi, především s Polskem.
Otištěné práce (jde asi jen o čtvrtinu jeho publikací věnovaných knižní kultuře!) vznikaly v relativně dlouhém časovém období. Autorův styl je však ustálený, někdy trochu archaický (přechodníky minulé, dlouhé věty), ale sdělný. Kniha přináší mnoho detailních informací, ale přesto je dobrým průvodcem po dějinách intelektuálního života v českých zemích. Pracuje se sondami, ale ve skutečnosti nabízí i řešení problémů, které byly dotud spíše naznačovány než zkoumány. Hlaváčkova kniha tak volně navazuje na jiné cenné soubory studií našich předních medievalistů, jako byly knihy Anežky Vidmanové "Laborintus" (1991), Jaroslava Kolára "Návraty bez konce" (1999) a Františka Šmahela "Mezi středověkem a renesancí" (2002). Podobně jako tam i zde jde navíc o praktické studijní pomůcky, které uvádějí do překvapivých souvislostí práce dříve rozptýlené a někdy i těžko dostupné (příkladem mohou být některé polské církevní nebo universitní sborníky).

Z recenzního posudku: Prof. Pavel Spunar

---

Všichni víme, jak je užitečné se někdy zastavit a ohlédnout se zpět. Dobrým příkladem jsou "autorské sborníky", které shrnují rozptýlené práce významného autora a podávají tak svědectví o jeho cílevědomém sledování tématu i promyšlené mozaice statí, jež vlastně nahrazují ucelený výklad.
Hlaváčkův sborník je věnován knihovnám, jednotlivé kodexy jsou zmiňovány převážně v souvislosti s jejich knihovními osudy. Není divu. I. Hlaváček mezi knihami vyrostl a téměř neprodyšně jimi zaplnil i svůj byt. Od mládí se pídí po novinkách, nakupuje, vyměňuje se zahraničím - a co je nejpodivnější, knihy také čte. Není proto divu, že jednou z Hlaváčkových badatelských vášní jsou počátky knižní kultury v českých zemích. Je vyzbrojen znalostí kritické analýzy pramenů, jíž se naučil u svého učitele Václava Vojtíška, a povzbuzen kulturními zájmy Alphonse Lhotského, profesora vídeňského Institutu für österreichische Geschichtsforschung, s nímž navázal přátelské vztahy.
Hlaváčkův "autorský sborník" obsahuje šestnáct studií. Asi třetina je věnována knižní kultuře doby přemyslovské, ostatní době předhusitské, poznamenané vládou Lucemburků. Všechny tyto články byly již dříve publikovány, jedinou výjimkou je stať Kniha v českém státě v době předhusitské - Několik poznámek a reflexí, která je upravenou přednáškou vyslovenou v Centru medievistických studií v Praze v roce 2001.
K jednotlivostem není mnoho co dodat. I. Hlaváček brilantně zvládnul i nejnovější knihovědnou literaturu, určité námitky lze mít jen k míře porozumění pro knihy v nejstarší fázi vývoje břevnovského kláštera. Hlaváčkova vize je veskrze optimistická, předpokládá příliv knih a zájem o ně již od dob jeho založení. Ač klášter vznikl z iniciativy biskupa Vojtěcha a českých panovníků, potýkal se dlouho s problémy dřevěné stavby a s nedostatkem prostředků. Určité knižní (zřejmě liturgické) vybavení nepochybně měl, ale klášterní přístřeší neskýtalo dostatečné záruky pro ochranu cenných kodexů. Teprve až ke konci 11. století lze označit tři rukopisy, které klášter pravděpodobně vlastnil. Zpráva o břevnovském proboštu Děthardovi, jenž se jako opat zlatinizovaného sázavského kláštera horlivě staral o brzké pořízení nezbytné "knihovny", je zprávou spíše literáta než přísného historika. A dokonce ani založení moravského Rajhradu z břevnovského kláštera, datované do čtyřicátých let 11. století, není dostatečným argumentem pro předpokládané vybavení nové klášterní komunity potřebnými (břevnovskými?) knihami. Stále musíme mít na paměti tehdy živou tradici orální kultury, která nevycházela jen z psaného slova. Po polovině 11. stololetí nebyl klášter ještě tak daleko, aby budoval knihovnu, nebo zakládal skriptorium. Nedomnívám se tedy, že by slavný Kodex vyšehradský a skupina rukopisů s ním geneticky spjatých mohly vzniknout v domácích (břevnovských) podmínkách, kde nebyly k dispozici karolinské ani starší kodexy, o něž se tvůrci opírali. Kodexy byly pro reprezentaci nejspíše objednány břevnovskými benediktiny a získány z prostředí skriptoria kláštera sv. Emmerama v Řezně. Hypotézy historiků umění Jana Květa, Jiřího Mašina a Karla Stejskala, k jejichž názorům se I. Hlaváček - třebaže z jiných důvodů a opatrně - přiklání, se po všestranné analýze Kodexu vyšehradského a dalších s ním spjatých rukopisů nezdají dostatečně přesvědčivé.
Hlaváčkova erudice se projevuje zejména v příspěvcích, které sám klade do "doby předhusitské". Nejde mu jen o knihovny koleje Karlovy, ale připomíná i činnost katedrálů, tj. laických písařů, kteří byli k dispozici pro řemeslné opisování nejrůznějších literárních (a liturgických) textů (viz termín scriptores cathedrales). Svůj tematický zájem porušil autor (k prospěchu čtenářů) jen v posledním příspěvku věnovaném poznámkám a úvahám k dějinám českých knihoven za husitství (stať vyšla poprvé německy v StR 29, 1992).
Předností Hlaváčkova "autorského sborníku" je jistá návaznost jednotlivých statí, jejich věcnost i dokonalý bibliografický servis v poznámkách pod čarou. Zahraniční zájemci se mohou těšit stručnými shrnutími, připojenými na konci knihy. Velmi užitečný je i rejstřík rukopisů sestavený dle dnešního uložení i rejstřík osobních a místních jmen.
Kniha svrchovaně naplnila svůj záměr a bude užitečná stejně dobře jako starší "autorské sborníky", např. Škarkův, Trostův, Kolárův a nejnověji Válkův.
Pavel Spunar