Kniha Všude a nikde, která vyšla poprvé v roce 1985, patří bez nadsázky ke klasickým titulům mediální knižnice. Joshua Meyrowitz, americký profesor komunikace na University of New Hampshire, v ní nápaditě a živě shrnul dramaturgickou sociologii Ervina Goffmana a technologický determinismus Marshalla McLuhana. Elektronická média podle něj vytvářejí nové a bezprecedentní sociální situace, v nichž navazujeme vztahy a předvádíme se, aniž bychom byli svázáni příslušností ke konkrétní fyzické nebo společenské lokalitě. Díky – nebo kvůli – elektronickým médiím se nacházíme všude a současně nikde. Elektronická média, která nás oslovují především obrazy a zvuky, nejsou před nikým „uzamčena“ abstraktním kódem vyžadujícím různé úrovně gramotnosti, jako je třeba písmo. Dovolují vstoupit dovnitř prakticky každému, což s sebou však nese také zánik tajemství. Nastolují „smíšené situace“, v nichž se dříve neznámé a pouze tušené stává běžně dostupným. Meyrowitz podrobně popisuje zejména zánik tajemství mezi světy mužů a žen, dětí a dospělých a veřejnosti a jejích politických vůdců.

Předmluva
1/ Úvod: Chování na svém místě (Irena Reifová)

ČÁST 1/ Média jako mechanismus změny
2/ Média a chování: Chybějící vazba
3/ Média, situace a chování
4/ Proč změna médií vyvolává změnu rolí?

ČÁST 2/ Proměna situací: od tištěných médií k elektronickým
5/ Slučování veřejných sfér
6/ Splývání veřejného a soukromého jednání (Tomáš Trampota)
7/ Oddělení sociálního a fyzického místa

ČÁST 3/ Nová sociální krajina
8/ Nové skupinové identity
9/ Nové způsoby stávání se
10/ Zpochybnění autority
11/ Smyčky účinků

ČÁST 4/ Tři dimenze sociální změny
12/ Splývání maskulinity a femininity (Kateřina Jonášová)
13/ Splývání dětství a dospělosti (Zuzana Zejdová)
14/ Jak snížit hrdinu na naši úroveň (Jan Jirák)

ČÁST 5/ Závěry
15/ Odkud přicházíme a kam jdeme?
Dodatek: Rozprava nad použitými termíny (Štefan Švec)

Poznámky
Seznam literatury
Rejstřík

Svět médií podle Meyrowitze

Profesor komunikace na Newhampshirské univerzitě Joshua Meyrowitz navazuje ve své studii z roku 1985 na práce teoretika komunikace Marshalla McLuhana a sociologa Ervina Goffmana. Tvrdil-li McLuhan, že samo "médium je poselství", Meyrowitz píše, že elektronická média, a zvláště televize, formují a proměňují naše postoje i sociální chování bez ohledu na obsahy, které nám zprostředkují. Stírají rozdíly mezi mužským a ženským světem, mezi dospělými a dětmi, mezi veřejným a soukromým, vnějším a vnitřním či posvátným a profánním.
Autor přitom pomíjí, že každé sdělení vnímáme ve dvojím horizontu: jednak v kontextu ostatních sdělení, jednak podle našich osobních zkušeností. Člověk musí podněty zvnitřnit a to neznamená, že je jen pasivně akceptuje. Sám je aktivním činitelem. Elektronická média sleduje, ale současně jim nedůvěřuje nebo je prostě ignoruje, protože televize často ke skutečnosti přistupuje jako k fikci, zatímco fikci faktualizuje.
Také Meyrowitzův závěr, že lidé v televizi dávají nahlédnout do svého "zákulisního", soukromého chování, stojí za zvážení. Goffman totiž ve své dramaturgické sociologii ukazuje, že lidé pouze střídají "role". Jsou autentičtí, když jsou sami, bez diváků; filmovaní lidé se vždy chovají "pro kameru", byť nevědomky.
Meyrowitz ve své studii shromáždil a porovnal úctyhodné množství faktů. Teorie, kterou na jejich základě předkládá, však vybízí k úvaze, proč má potřebu po svém definovat běžně užívané sociologické pojmy nebo proč až na výjimky cituje jen americké prameny.

Jiří Pacek, Lidové noviny, 17. března 2007