Autor si klade za cíl analyzovat politiku Rakousko-Uherska vůči bolševickému Rusku. V prvé řadě se věnuje rozboru mírových jednání mezi centrálními mocnostmi a Ruskem, k nimž došlo na přelomu let 1917–1918, která vyvrcholila podpisem mírové smlouvy v březnu 1918. Horčička popisuje události, jež po říjnové revoluci v Rusku vedly k zahájení mírových jednání, detailně analyzuje odlišné postoje Rakousko-Uherska, Ruska a Německa k těmto jednáním, vzájemné diplomatické i vojenské konflikty a konečnou podobu mírové smlouvy, včetně následné východní politiky Rakousko-Uherska.
Předkládaná práce se zabývá důležitým tématem světových a obecných dějin, neboť rakousko-uherská politika představovala významný politický a hospodářský faktor v prostoru střední a východní Evropy. V předložené studii dr. Horčičky se zrcadlí tradiční kořeny vnitřní slabosti podunajské monarchie dané mimo jiné jejím národnostním a státoprávním uspořádáním. Analýza se soustředila na poslední válečný rok, v němž rychle dozrávaly odkládané a neřešené vnitřní (především sociální a národnostní) problémy monarchie vyhrocené první světovou válkou a ruskou revolucí. Autor si zvolil nelehké téma, ale k jeho zpracovávání přistoupil s mimořádnou odpovědností a svědomitostí.
Nepopiratelná originalita tématu přiměla autora k rozsáhlé heuristické přípravě. Jejím základem je práce ve vídeňském Haus,- Hof,- und Staatsarchiv, v němž jsou uloženy soubory dosud málo doceněných a využitých pramenů. Je třeba konstatovat, že autor pracoval s diplomatickým materiálem uvážlivě a znale, nenechal se zahltit jeho přemírou, pečlivě prováděl jeho kritiku a uvážlivě s ním nakládal ve vlastním textu. Ten představuje v pravém slova smyslu původní pramennou studii, což je jednou z jejích základních předností. Autor vynikajícím způsobem využil nevydané prameny, často z nich citoval a vyvozoval příslušné závěry. Jeho postup, kdy si nejprve položil otázku a poté na ni pomocí pramenů i odborné literatury odpověděl, lze jen přivítat.
Dr. Horčička se věnoval především analýze vtahů mezi Vídní a Sovětským Ruskem. V tomto bilaterálním vztahu, který ovšem zasadil do širokých evropských souvislostí, neulpěl pouze na pramenech rakouské provenience, ale patřičnou pozornost věnoval i vydaným pramenům osvětlujícím ruskou (sovětskou) zahraniční politiku. Široká materiálová báze i výběr odborné literatury německé, britské, české a ruské provenience mu umožnil kvalifikovaně se vyjádřit k řadě závažných problémů, např. ke vztahu Rakousko-Uherska k Německu, k polské či ukrajinské otázce.
Nesporným kladem práce je vedle originality tématu a heuristické základny její jednoduchá a přehledná struktura, založená na chronologickém principu. Text je rozčleněn do deseti časově i věcně na sebe navahujících kapitol. Hlavním objektem analýzy byla Czerninova strategie zaměřená na hledání východiska z prohlubující se krize monarchie, jejíchž součástí byla idea míru na východě. Autorovi se podařilo charakterizovat složitost problémů ve střední, východní i jihovýchodní Evropě právě na příkladu mírových rozhovorů, přičemž se zaměřil především na polský a ukrajinský problém. Zdařile skloubil hlavní výkladovou linii s vnitropolitickým vývojem, např. dopadem hesla o sebeurčení národů na českou politickou reprezentaci, i s vývojem ekonomickým, jenž svým propadem byl bezprostřední příčinou sociálního vření a neklidu. Stranou jeho zájmu nezůstaly ani zahraničně politické koncepty a problémy, např. mezi Czerninem a císařem Karlem, zejména pak mezi Vídní a Berlínem, a to jak ve vztahu k stěžejnímu problému (otázce a podmínek míru) , tak k problémům odvozeným. Velmi vyváženě a uměřeně charakterizuje Poměry mezi oběma spojenci, Rakousko-Uherskem a Německem. Velmi důležitým konstatováním je, že brest-litevský mír měl v daleko větší míře vliv na rakousko-uherskou vnitřní politiku než na zahraniční.
Z recenzního posudku: Doc. PhDr. František Stellner, Ph. D.
Ruské politice, tentokrát z pohledu "vysoké politiky", tedy diplomacie, se věnuje i Václav Horčička ve své práci Rakousko-uherská politika vůči sovětskému Rusku vletech 1917-1918 (Karolinum, Praha 2005). Horčičkova práce je klasickým příspěvkem k dějinám diplomacie a mezinárodních vztahů, kdy autor detailně sleduje všechny peripetie Czerninova a Burianova jednání s bolševiky o mír, který měl Rakušanijm uvolnit ruce na východě a umožnit přesun jednotek na západní, resp. italskou frontu a případně i v podobě dodávek potravin a surovin řešit tíživou situaci centrálních mocností. Zajímavě je pochopitelně sledovat střet klasické diplomacie a uvažování jejích protagonistů s novým "politickým stylem" bolševiků a s novými
fenomény, jako byl požadavek práva na sebeurčení národů apod. Horčička svůj výklad opírá o vídeňskě archivy a četnou zahraniční literaturu k této problematice. Bylo by nepochybně zajímavé doplnit tento pohled i o literaturu ruskou a o prameny z ruských, resp. sovětských archivů.
(lve), Kuděj 1/2006, str. 107
