Kniha seznamuje s dílem a životem Dióna Chrysostoma (Zlatoústého). Dión byl představitelem tzv. ?druhé (či nové) sofistiky?, hnutí nájemných rétorů, učitelů a potulných filosofů, kteří se pokoušeli v kulturně politickém prostoru Římské říše oživit formální postupy attické rétoriky klasické doby. Text je srozumitelným a obohaceným překladem původního pramenu. Analyzuje Diónovu řeč na pozadí antických teorií rétorické ?techné?, přičemž se zaměřuje na její uspořádání ?dispositio? a způsob argumentace ?inventio?, vědomě pomíjí aspekt stylistický. Nechybí zasvěcená interpretace z hlediska obecně kulturního, filosofického a teologického.

Předmluva
Část 1.- Překlad
Řeč olympijská neboli o prvotním pojmu boha
Část 2. - Výklad
1. Úvodní historické
l. l Dión Chrýsostomos (?Zlatoústý")
1.2 Datace 12. řeči
l .3 Druhá sofistika
1.4 Feidiova socha Dia
2. Analýza a interpretace řeči
2.1 Dispositio
2.1.1 Témata jednotlivých částí řeči
2.1.2 Rozdělení řeči na části podle antických technických pravidel
2.1.2.1 Problém paragrafů 16-20
2.1.3 Je Feidiova apologie samostatná fiktivní řeč?
2.1.4 Schéma rozdělení řeči
2.2 Inventio
2.2.1 paragrafy 1-15, Diónovo chápání vlastní osoby
2.2.2 paragrafy 21-26, a o používání citací jiných autorů
2.2.3 paragrafy 27-47, odkud mají lidé pojem boha?
2.2.4 Exkurs: Východiska Diónova pojetí obrazů, založená v předchozí tradici
2.2.5 paragrafy 49-83, Feidiova apologie
3. Závěrem
Poznámky
Rejstřík zkratek
Rejstřík jmen
Summary
Bibliografie

Předložená práce je zabývá jedním z nejvýznamnějších dokladů antických dějin náboženství. Jedná se o první antický text, ospravedlňující antropomorfní zobrazování božstva ve výtvarném umění. Toto téma má v antice dlouhodobou historii, do centra pozornosti se pak dostalo v souvislosti a s antikoničností původního kresťanství, vycházejícího z judaismu, která se dostala do střetu s vizualistickou řeckou kulturou. Spor pak vyvrcholil mezi 7. ? pol. 9. stol. ve střetu ikonodulů a ikonoklastů.
Autor Řeči olympijské neboli o prvotním pojmu boha, filozofující řečník období druhé sofistiky Dión Chrýsostomos (2. stol. po Kr.), obhajuje slavného řeckého sochaře Feidiu za to, že zhotovil hmotnou podobu Dia Olympijského. Ve své řeči se dotýká řady problémů, týkajících se jednak pojmu boha a jeho původu, co jej lidem zprostředkuje (mýtus, zákon, rozum, výtvarné umění), dále vztahu poezie a výtvarného umání (Feidiova socha - charakteristika Dia u Homéra) i potřeby člověka kontaktovat s božstvem skrze obraz.
Práce Mgr. Pavlíka je rozdělena do tří částí: podává zdařilý překlad řeči, dále rozbor její rétorické stavby a konečně její filozof icko-náboženskou interpretaci (zde např. zajímavé upozornění na význam Feidiova zobrazení Dia pro ranněkřestanskou ikonografii Krista). Předkládaná práce je jednak příspěvkem k dějinám antické rétoriky, jednak příspěvkem k dějinám antickéno náboženství a jeho vztahu k výtvarnému umění.
Význam Diónovy řeči pochopíme, uvědomíme-li si, jakou roli sehrálo výtvarné umění s biblickými a křesťanskými náměty v dějinách evropského umění.

Z recenzního posudku: prof. Dr. R. Dostálová