Publikace Vladimíra Srba podrobně mapuje demografický vývoj v českých zemích. V historickém pohledu sleduje jednotlivé demografické charakteristiky obyvatel a jejich specifické vývojové etapy. V 15 kapitolách se autor věnuje např. vývoji počtu obyvatel, věkovému, vzdělanostnímu, národnostnímu a náboženskému složení obyvatelstva, charakteristikám přirozené výměny obyvatel a dalším demografickým jevům. Publikaci doplňuje rozsáhlá tabulková dokumentace a bohatá mapová příloha.

ÚVOD
1 STATISTICKÉ PRAMENY K VÝVOJI OBYVATELSTVA
2 VÝVOJ POČTU OBYVATELSTVA
3 ÚZEMNÍ ROZMÍSTĚNÍ OBYVATELSTVA
4 URBANIZACE A VYLIDŇOVÁNÍ VENKOVA
5 EKONOMICKÝ A SOCIÁLNÍ VÝVOJ
6 VĚKOVÉ SLOŽENÍ OBYVATELSTVA
7 VZDĚLÁNÍ OBYVATELSTVA
8 NÁRODNOSTNÍ SLOŽENÍ OBYVATELSTVA
9 NÁBOŽENSKÉ VYZNÁNÍ OBYVATELSTVA
10 PŘIROZENÁ MĚNA OBYVATELSTVA
11 STĚHOVÁNÍ OBYVATELSTVA
12 RODINY A DOMÁCNOSTI
13 PROGNÓZY VÝVOJE POČTU OBYVATELSTVA A DOMÁCNOSTÍ
14 POPULAČNÍ POLITIKA
15 OBYVATELSTVO ČESKÝCH ZEMÍ V MEZINÁRODNÍM SROVNÁNÍ
ZÁVĚR
GRAFICKÁ PŘÍLOHA
RETROSPEKTIVNÍ TABULKY
PRAMENY A LITERATURA

V současné době je k dispozici jediná ucelená publikace zabývající se historickým vývojem obyvatelstva na území České republiky a tím jsou ?Dějiny obyvatelstva českých zemí", vydané Mladou frontou v roce 1996 kolektivem autorů. ?Dějiny obyvatelstva českých zemí" podávají nástin populačního vývoje zasazený především do dobového socioekonomického kontextu. Publikace V. Srba má odlišnou koncepci. Jde o práci spíše dokumentárního charakteru, vybavenou velkým množstvím tabulek, které jsou převážně uvedeny v textové části. Hlavní důraz práce je položen na vyhodnocení strukturálních aspektů vývoje obyvatelstva v českých zemích, a to zejména na datech ze soupisů a sčítání, ale je zde i kapitola věnovaná přirozené měně obyvatelstva.
Práce předložená k publikaci je v rozsahu 1-276 stran bez grafických příloh. Je rozdělena do 15 kapitol, které začínají přehledem datových pramenů a historickým vývojem počtů obyvatel. Dále následují kapitoly věnované diferenčním aspektům vývoje populačních struktur: územnímu rozmístění obyvatelstva, urbanizaci, vylidňování venkova, ekonomickému a sociálnímu vývoji, vzdělání obyvatelstva, národnostnímu složení a struktuře obyvatel podle náboženskému vyznání. Tyto kapitoly jsou cenné svými retrospektivními tabulkami, kde jsou uvedeny ukazatele ve sledu všech dostupných sčítání mezi roky 1869 až 1991. Nechybí ani kapitola věnovaná historickému pohledu na stěhování obyvatelstva (kapitola 11). Závěrečné kapitoly, již kratšího rozsahu jsou věnovány domácnostem, prognózám, populační politice a mezinárodnímu srovnání. V příloze jsou pak uvedeny časové řady základních demografických ukazatelů a grafy, převážně kartogramy. Předpokládám, že grafické přílohy, zejména týkající se administrativních dělení v historickém pohledu, budou zvětšeny a vytištěny v čitelné podobě. Bylo by také u nich vhodné uvést zdroj a to zejména u starých administrativních dělení. Není totiž jasné jestli kartogramy znázorňující historická administrativní členění existují v digitalizované podobě nebo byly pouze přetištěny.
Předložená práce V.Srba ?Tisíc let obyvatelstva českých zemí" není v žádném případě duplikátem ?Dějin obyvatelstva českých zemí", ale má vlastně komplementární ráz. Jejím nesporným kladem je dokumentační charakter. V.Srb soustředil, uspořádal a okomentoval v jedné knize rozsáhlý demograficko-statistický materiál. Vzhledem k jeho celoživotní práci v oblasti demografie na Státním a později Federálním, resp. Českém statistickém úřadě jsou nesmírně cenné všechny ?technické" informace, legislativa a definice. Z mého pohledu předkládaná publikace představuje shrnutí jeho celoživotní práce věnovaného demografii a je proto téměř nezastupitelná. Obsahuje cenné a vyčerpávající odkazy na literaturu. Domnívám se, že pro akademické pracovníky Univerzity, stejně tak pro studenty bude publikace ?Tisíc let obyvatelstva českých zemí" jedním z prvních zdrojů na který sáhnout a od něj pak lze odvíjet další speciální bádání.

Z recenzního posudku: Doc. RNDr. Jitka Rychtaříková, CSc.

---

Cílem publikace Vladimíra Srba, dlouholetého pracovníka Státního úřadu statistického, bylo podívat se na historii českých zemí z poněkud neobvyklého úhlu, totiž z perspektivy demografických údajů. Statistické příručky a výzkumy vůbec mají svůj počátek již v 18. století a z literatury 20. století mohla práce V. Srba navázat na starší výzkumy F. Dvořáčka, A. Boháče, O. Plachta a L. Kárníkové. Naposledy se tohoto tématu dotkly Dějiny obyvatelstva českých zemí, kolektivní práce autorů L. Fialové, P. Horské, E. Maura, M. Kučery, J. Musila a M. Stloukala vydaná v roce 1996.
Práce V. Srba je rozdělena do celkem 15 tematických celků, v jejichž rámci je dále uplatňováno chronologické členění. Jednotlivé kapitoly se věnují statistickým pramenům, vývoji počtu obyvatelstva, jeho přirozené měně a územnímu rozmístění, urbanizaci, ekonomickému a sociálnímu vývoji, věkovému a národnostnímu složení obyvatelstva, jeho vzdělání, náboženskému vyznání. Dále jsou zařazeny kapitoly, které se týkají stěhování obyvatelstva, populační politiky, rodiny a domácnosti, prognóz vývoje počtu obyvatelstva, nechybí srovnání vývoje v mezinárodním kontextu. K textu je připojeno velké množství tabulek, které mají dokumentovat jednotlivé demografické jevy.
I když řada údajů již byla publikována jinde (V. Srb na převzaté zdroje přímo odkazuje), je největším přínosem Srbovy práce to, že nyní můžeme na jednom místě nalézt celou řadu dat vztahujících se k reprodukčnímu chování obyvatelstva českých zemí. Sledování určitých ukazatelů v dlouhých řadách není samoúčelné, může hodně napovědět nejen o pokroku medicíny (zvýšení průměrného úmrtního věku i naděje na dožití, obrovská redukce kojenecké úmrtnosti), ale i o změnách ve společnosti samé. Největší společenské změny můžeme zaznamenat bezpochyby ve druhé polovině 20. století. Např. ze statistiky o potratech (s. 190) se můžeme dozvědět, že ještě v 50. letech skončilo potratem jen asi 13-15 % těhotenství. Přitom v drtivé většině (z 90 %) šlo o potraty samovolné. Naproti tomu na konci 80. let, kdy bylo potratů vůbec nejvíce, bylo završeno narozením dítěte jen každé druhé těhotenství, přičemž naopak u téměř 90 % potratů šlo o umělou interrupci. Z této statistiky vyplývá, že došlo nejen ke změně určitého společenského kodexu chování, ale rovněž k poklesu vlivu církví a náboženství na život člověka (s. 163).
Jestliže u sčítání lidu z roku 1950 se jako bez vyznání nechalo zapsat necelých 6 % obyvatel, přičemž více než 76 % lidí se hlásilo k římskokatolické církvi, v roce 1991 se k žádné víře nepřihlásilo již 40 % lidí (nejsilnější pozici si stále udržela římskokatolická církev,
i když již pouze s 39 % obyvatel).
Jak se dočteme v úvodu, publikace byla sestavena v letech 1995-2001. Bohužel již do ní nemohly být zařazeny výsledky sčítání lidu z roku 2001, které by určitě byly velmi zajímavé, neboť další fáze společenských změn byla nastartována v 90. letech.
Tehdy se otevřely nové možnosti seberealizace, což mladé lidi vedlo ke změně reprodukčního chování a k dočasné, někdy dokonce i trvalé rezignaci na založení rodiny. V. Srbovi se v některých případech podařilo zařadit do publikace i data z období 1994-1999, takže si o směru těchto změn můžeme udělat alespoň částečnou představu.
Publikace V. Srba jistě osloví všechny zájemce o demografii, svoje čtenáře si určitě najde i u sociologů či čtenářů, kteří se zajímají o proměny české rodiny. Škoda jen, že některé jevy dokumentované v tabulkách nemohly být v rámci jednotlivých komentářů více vysvětleny. Samotným tabulkám pak mohla být věnovaná větší péče, a to nejen ze strany autora, ale i lektorů. Některé z nich jsou sestaveny dost nešťastně, což snižuje jejich vypovídací hodnotu, navíc se v nich objevují i chyby.
Alice Velková, Kuděj 2006/1, str. 120-121