Dotisk prvního dílu souborného vydání studií profesora ústavního práva pražské Právnické fakulty UK Václava Pavlíčka se věnuje aktuálním právněhistorickým problémům moderního českého státu v jeho československém a středoevropském kontextu. Jednotlivé stati a glosy jsou seřazené do tří částí: kontinuita a perspektivy české státnosti, o ústavním vývoji československého státu, česko-německé vztahy. Zasvěcená kniha o českém státu a politických zájmech české společnosti.

Úvodní poznámka
I. Kontinuita a perspektivy české státnosti
Státnost česká a československá, tradice a kontinuita
O kontinuitě a diskontinuitě
Stát a právo v postmoderní situaci?
Problémy suverenity a integrace v současnosti
Památník, usměrněné dějiny a Orwellův svět
Několik úvah o aktuálních úkolech státu v kontextu času

II. O ústavním vývoji československého státu
K počátkům a hodnotám československé ústavnosti
K ústavním aspektům práv menšin po vzniku Československa
JUDr. A. Meissner, spolutvůrce československých ústav, právník, státník a politik
O dekretech prezidenta republiky v kontinuitě státu a práva
Ústavní a mezinárodní souvislosti vzniku protektorátu
Poznámky k článku Klause Kastnera a k problému odškodnění za dobu války
O legalitě a legitimitě transferu německého obyvatelstva z Československa
O amnestiích, zákon č. 115/1946 a aktech odporu proti nacismu
O přípravě ústavy z r. 1948
Konec akčních výborů Národní fronty
Ústavou se Slovensko samo vyřadilo z federace
Ústava SR a kontinuita
Je přijetí české ústavy naléhavé?
K čemu ratifikační referendum?
Zánik federace a problém nástupnictví
Tradice Československa a dnešek (Ohlédnutí za Československem)

III. Česko-německé vztahy – převážně polemicky
Dekrety – pravda a právo
O mýtech v česko-německých vztazích, vině a odpuštění
Právní úvahy nad německo-českou deklarací
Podepsaná deklarace a nároky sudetských Němců
O vyváženosti a nevyváženosti předkládaných výkladů českých dějin
Odmítnout dekrety je jako uznat protektorátní řád
Jsou principy, o kterých se nediskutuje
Partnerství, reciprocita a lidská práva
Respektovat historická fakta!
Úvahy o dekretální normotvorbě a současnosti
Dal se k Němcům
Dokumenty z Postupimi jsou založeny na mezinárodním právu
Mýty a realita prezidentských dekretů
Jde o normy tvořící protiklad nacistického práva
Evropské hodnoty a dekretální normotvorba
Petice nebo provokace
Dekrety a nové útoky na Českou republiku

Posuzovaný sborník obsahuje část velmi rozsáhlé publikační činnosti prof.Pavlíčka zejména z posledních deseti let. Část publikovaných statí je ve sborníku zařazena ve zkrácené, resp. též částečně redigované podobě, jiná v původním znění. Některé z nich patří již po léta do seznamu literatury, předepisované na Právnické fakultě UK jako povinný (nebo i jen doporučený) studijní pramen.
Rozsah problémů, kterými se autor ve sborníku zabývá, je mimořádně široký, i když v podstatě koncentrovaný - jak vyplývá i ze struktury práce - do tří tematických okruhů, které tvoří úvahy a kontinuitě a diskontinuitě ve vývoji české státnosti, úvahy k československým ústavním dějinám a úvahy k aktuální problematice česko-německých vztahů a to zejména v kontextu s dekretálním obdobím československého ústavního vývoje. Ve všech těchto oblastech je prof Pavlíček nesporně uznávanou autoritou, jejíž analýzy, argumentace a názory jsou už po léta významnou součástí stále aktuálních polemik o československé státnosti, kontinuitě a diskontinuitě jejího vývoje a složitých česko-německých vztazích ve 20. století.
Soubor obsahuje statě, jejichž charakter je určen nejen dobou jejich vzniku, ale především též jejich původním posláním a zaměřením. Vedle rozsáhlejších vpravdě vědeckých studií charakteristických bohatou dokumentací, argumentací a všestrannou analýzou, obsahuje sborník též statě polemicky publicistické (včetně novinových rozhovorů), či statě, které mají spíš učebnicový charakter. Tato různorodost je ovšem ve sborníku statí, vzniklých v poměrně delším období. pochopitelná a v nijaké míře převyšuje význam publikace.

Z recenzního posudku: doc. JUDr. Ján Grónský, CSc.

Úvodní slovo z prezentace publikace na zámku v Lužanech 26. června 2002 pronesl prof. Jaroslav Pánek:
Česká státnost a česko-německé vztahy v pojetí Václava Pavlíčka
Po desetiletích mlčení o problematice moderní české státnosti a česko-německých vztahů či frazeologického obcházení této tematiky nastal od roku 1990 zvrat. Zejména ke vztahům mezi Čechy a Němci vyšla řada nových, seriózních prací - monografií, sborníků a studií. Tyto výsledky vědeckého bádání však vzala na vědomí pouze hrstka odborníků, zatímco nazírání širší veřejnosti začala nesrovnatelně výrazněji ovlivňovat neodborná publicistika a žurnalistika.
V poměrně širokém názorovém spektru si v devadesátých letech získaly výsadní postavení postoje, které začaly skrytě nebo i dosti zřetelně propagovat jednostranné sudetoněmecké hledisko. Proti šíření takového názoru by nebylo třeba nic namítat, kdyby nebyl sudetoněmecký stereotyp Čechů, českého státu, českých dějin a vzájemných česko-německých vztahů vydáván v řadě hromadných sdělovacích prostředků za jediný správný - "evropský" - přístup, a ostatní postoje nebyly naopak napadány jako politicky či ideologicky neúnosné. Ve formulaci dříve neobvyklých stanovisek nešlo však zdaleka jen o lepší poznávání historie, nýbrž také a mnohdy především o její instrumentalizaci za účelem vytvoření výhodných negociačních východisek při přehodnocování minulosti a vyvozování právních, politických a majetkových důsledků těchto reinterpretací.
Po řadu let se v tomto ohledu uplatňoval takříkajíc "český model" jednání o dějinách, který se vyznačoval váháním nad tím, zda s vyhrocenými politickými a žurnalistickmi formulacemi vůbec smějí polemizovat odborníci v oboru historie či právních dějin, aniž by ohrozili svou "vědeckou neutralitu". Jeden z velkých znalců problematiky středovýchodní Evropy - profesor na univerzitě v Kielu Rudolf Jaworski - se v této souvislosti s komparativním nadhledem vyjádřil k odlišnosti převažujícího českého přístupu na jedné straně a "polského modelu" na straně druhé. Ten se podle Jaworského může jevit na první pohled skoro jako hra fotbalového mužstva, které má jeden společný cíl a o jeho prosazení také při zaujímání veřejných stanovisek důsledně usiluje. Skeptický pozorovatel by mohl namítnout, že ve vědě jde přece o střetání rozmanitých stanovisek, nikoli o jejich unifikaci, či polarizaci. Leč polemika, která je vedena na rozhraní vědy, žurnalistiky a politických zájmů, přináší nejspíš poněkud jiné postupy než kabinetní práce badatele.
Ať je tomu jakkoli (a o této otázce by se slušelo vést i u nás hlubší diskusi), je patrno, že "polský model" vede k lepším výsledkům nejen v mezinárodním postavení polského státu, ale také a zejména v polsko-německých vztazích. Vyjasňováním stanovisek (někdy i pro druhou stranu nepřijatelných) se prosazuje větší předvídatelnost partnera a následně vzniká příznivější ovzduší pro celkové porozumění i pro budoucí vědeckou spolupráci. Rozpoznání odlišnosti metod vlastního poznávacího (badatelského) procesu včetně vědecké diskuse, a prosazování stanovisek ve veřejně vedené polemice je patrně v zájmu dosažení žádoucí dohody, ať již jde o diskutující subjekty v různých státech či v rozdílných zájmových sférách veřejnosti (například ve vědě a žurnalistice).
Naprosté většině historiků a právních historiků se v devadesátých letech do tvrdých polemik na stránkách denního tisku nechtělo. Václav Pavlíček, profesor ústavního práva na Právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, tako riziko podstoupil. Vzal na sebe nevděčné břemeno diskusí, v nichž zpravidla nelze přesvědčit názorově vyhraněného až zatvrzelého oponenta, je však přinejmenším možno zapůsobit na veřejné mínění. Zdánlivě sisyfovská práce tu s odstupem času zjevně přináší dobré plody.
Profesor Pavlíček však nezůstal jen u novin. Vstoupil i do roztopeného kotle, kterým se stal v září 1999 jednací sál VIII. sjezdu českých historiků v Hradci Králové. Za sebe i za svého spoluautora, tehdejšího rektora Univerzity Karlovy Karla Malého, přednesl zásadní referát o prezidentské dekretální normotvorbě z první poloviny čtyřicátých let 20. století (Mýty a realita prezidentských dekretů, in: VIII. sjezd českých historiků, uspořádal Jiří Pešek, Praha 2000, s. 90-98). Spolu s dalším právním historikem Janem Kuklíkem, autorem zcela nové syntetické práce na toto téma (Mýty a realita takzvaných Benešových dekretů, Praha 2002) se stal předmětem nevole a napadání ze strany těch historiků, kteří sdíleli již zažitá novinářská klišé a o výsledcích právněhistorického výzkumu nechtěli ani slyšet.
Václav Pavlíček na útoky a zesměšňování nedbal a zachoval si stoický klid, podložený hlubokými znalostmi tématu i životními zkušenostmi. Zároveň vytrval i ve svých diskusních vystoupeních na stránkách denního tisku. Dnes předkládá počet z této své činnosti. Je jím čtyřsetstránková kniha Český stát a Němci, která je vlastně prvním dílem souboru úvah a polemik, souhrnně nazvaného O české státnosti (Univerzita Karlova - Nakladatelství Karolinum 2002).
Tematiku čtyř desítek větších i drobnějších statí není třeba podrobněji charakterizovat. Čtenář si ji ozřejmí už zběžným náhledem do oddílů Kontinuita a perspektivy české státnosti, O ústavním vývoji československého státu a Česko-německé vztahy - převážně polemicky. Stati i glosy, které pohotově reagovaly na aktuální sporné problémy, podávají ve svém úhrnu ucelenou mozaiku problematiky moderního českého státu v jeho československém a středoevropském kontextu. Německá a sudetoněmecká tematika nepředstavuje ani zdaleka výlučnou doménu Pavlíčkova zájmu, je však v každém případě zvlášť aktuální.
Do kontextu otázek, jež jsou častým předmětem dějepisného bádání, vnáší Václav Pavlíček důkladnou znalost práva, normotvorby a ústavních principů, znalost, jakou většina historiků nevládne. Činí tak v mezinárodním srovnání, které je neobyčejně důležité právě v době, kdy se problematika české státnosti a kontinuity zákonných norem stala předmětem mezistátních sporů. Autor dovede vést klidnou, detailně podloženou diskusi, stejně jako tvrdou polemiku, aniž by zakrýval, že je stoupencem českého státu a zájmů české společnosti, které nemusí být vždy totožné se zájmy artikulovanými v sousedních státech. Je si vědom rizik, ale hodnotí je stříznivě, jak to učinil i v závěrečné stati z března 2002: "Od současné demokratické a protinacistické německé vlády žádné nebezpečí České republice nehrozí. Vlády se však mohou měnit, a jak ukazují prohlášení představitelů Rakouska a Maďarska, nelze podléhat bezstarostnosti. Je třeba mít záruky a dostatek informací." (Český stát a Němci, s. 413).
Václav Pavlíček problémy registruje, analyzuje a vykládá, načež o nich podává i laické veřejnosti zasvěcenou a v proudu chaotické doby orientující informaci. Zaujímá jasné stanovisko, které není a nebude vždy přijato se souhlasem, a to ani od solidních a poučených badatelů. Shodou okolností právě v den prezentace nové knihy vyšel článek vynikajícího znalce politických dějin 20. století Jana Rychlíka (Ještě k zákonu o beztrestnosti z roku 1946, Právo, 26. 6. 2002, s. 19), který v diskusi o jednom ze sporných poválečných dekretů vyslovuje odlišné stanovisko. Ovšem právě to je úroveň diskusi, která odpovídá vědeckému diskursu a kulturně vedené věcné rozpravě.
Profesor Václav Pavlíček k prosazení zasvěcené a kultivované diskuse o vážných problémech moderních českých dějin přispěl nemalou měrou. Patří mu za to uznání a dík. Poděkování náleží ovšem též nakladatelství Karolinum, které porozumělo naléhavé potřebě naší doby a v pravou chvíli přistoupilo k vydání souboru Pavlíčkových statí.
Jaroslav Pánek