Knižka obsahuje reprint jedinečného dílka, které vyšlo u příležitosti přijetí lékaře A. I. Šámského mezi doktory medicíny v roce 1711. Před dnešním čtenářem se tak otevírá scénář barokní promoce s příslušnými rétorskými exibicemi, sponzí i popisem gest a rekvizit. Původní vydavatel publikace, staroměstský pražský rytec a knihkupec A. P. Neuräutter, sám obohatil knížku rytinami zobrazujícími jednotlivé fáze slavnosti, které představují nejstarší dochované vyobrazení interiéru karolinské auly. Společně s latinským originálem vychází i český překlad a knížku doplňuje zasvěcený doslov profesora Josefa Petráně z Ústavu dějin a Archivu UK.
Incolatus et investitura medico academica in aula CaroUna coUata, sive promotio doctoralis die 15. Decembr. 1710 (reprodukce tisku)
Obyvatelské právo a lékařsko-akademická investitura, udělené veřejně v karolinské aule, neboli' doktorská promoce 15. prosince 1710 (překlad starého tisku)
Ediční dovětek
Prameny a literatura
Málokterý historický pramen s tak vysokou vypovídací hodnotou (pro dějiny univerzit, medicíny, práva, raně novověkých slavností, literatury, výtvarného umění atd.) mě současně takové estetické kvality, aby se jeho edice mohla stát nejen důležitou pomůckou pro historiky uvedených disciplín, ale zároveň i intelektuální lahůdkou pro široké publikum.
Edice spisku Obyvatelé právo a lékařsko-akademická investitura - A. I. Šamského - z roku 1711 (faksimile latinského vydání s českým a anglickým překladem doprovázená zasvěceným doslovem předního znalce kulturních dějin, Prof. PhDr. J. Petráně) tak nebude pouhou atraktivní kuriozitou vydanou k reprezentačním účelům jubilující Univerzity Karlovy (a jako vzpomínka na objevitele spisku, zesnulého M. Truce), ale ve stejné míře i důležitým, i když rozsahem nevelkým, příspěvkem k dějinám vzdělanosti (v nejširším slova smyslu) v našich zemích.
Překlad do češtiny pořízený odborníkem ne univerzitní dějiny daného období J. Beránkem je věcně dokonalý a jazykově kultivovaný, zachovávající plně barokní košatost latinské předlohy. Doslov prof. Petráně je vynikající studií přesahující daleko vymezení dané skromným označením "ediční dovětek".
Z recenzního posudku: PhDr. Petr Svobodný
Popis doktorské promoce Alexandra Antonína Ignáce Šamskeho (Schamského) od staroměstského pražského rytce a knihkupce Augustina Petra Neurauttera (1673-1749) je vzácnou knihou svého druhu u nás, ceněnou nejen historiky zabývajícími se dějinami Univerzity Karlovy. Je to důležitý pramen také v mnoha dalších aspektech kulturněhistorického bádaní v době raného novověku v našich zemích.
Nakladatelství Karolinum se postaralo o reprezentativní a nákladné vydání (cena 800 Kč) tohoto spisu v podobě vyprávné kapesní bibliofilie ve dvou verzích latinsko české a latinskoanglické.
První část knihy tvoři reprint příležitostného tisku Incolatus et investitura medico-academita in aula Carolina publice collata z r. 1711. Dále následuje překlad a editorská poznámka. Ta však představuje delší studii, vyzdvihující význam spisu pro kulturní historii a rekonstruující podrobný scénář doktorské promoce autorova mladšího přítele tak, jak probíhala v l. pol. 18. století, a to na základě dochovaného písemného svědectví a sedmi vzácných Neuräutterových mědirytin s popiskami, jež tvoří neoddělitelnou součást tisku. Názorně zobrazuji průběh celého slavnostního aktu v prostorách velké auly Karolina i v exteriéru, při průvodu celého akademického shromáždění z Karolina do Týnského chrámu na závěrečné Te Deum.
Hlavní význam knihy je založen na autenticitě přesného záznamu promoce kandidáta Karlo-Ferdinandovy univerzity na doktorát medicíny A. I. Šámského, jenž byl pořízen na základě písemných podkladů všech zúčastněných. Čtenář má tedy možnost udělat si poměrně detailní představu o teto dlouhé, velkolepé a nákladné barokní festivitě, rozdělené na dvě zcela samostatné časti - udílení licenciátu (inkolatu) čili obyvatelského práva v obci graduovaných doktorů a doktorskou investituru, tj. uváděni licenciáta do stavu doktorů udělováním odznaků. Promoční slavnost v době barokní se svoji okázalou výpravou, jinou strukturou a o mnoho delším trváním retorských exhibicí se v mnohém odlišovala od promoce dnešní doby, spíše formálního aktu omezujícího se na sponzi kandidátů na akademickou hodnost. Podstatný rozdíl spočíval především v kandidátově přednášce na dané téma, kterou následně zhodnotil oponent z řad profesorů medicíny, a vedl tak polemiku s novým doktorem. Zde musel uchazeč kromě brilantní výřečnosti prokázat i nabyté odborné vědomosti a metodou logické argumentace vyřešit spor, jenž příslušel náplni jeho oboru.
Text sponze z l. pol. 18. století byl převzat v její středověké podobě, pobělohorskou novinkou byl pouze celouniverzitní slib na Neposkvrněné početí Panny Marie. Při četbě originálu se rovněž nabízí srovnání historického textu doktorské sponze s dnešním stavem, kdy každá lékařská fakulta má své vlastní zněni. Pouze oko pozorného čtenáře objeví už jen sotva znatelné formulační shody s dnešními verzemi, jež jsou pouhou reminiscencí na dobu dávno minulou.
Přesnou představu o průběhu promoce a rozmístění jejich jednotlivých aktérů umožňují Neurautterovy mědirytiny. Zobrazuji architektonickou podobu velké auly Karolina, a jsou tak jedinečným a nenahraditelným svědectvím pro architekty a historiky umění o dávné prostorové dispozici velké auly před její přestavbou stavitelem F. M. Kaňkou v letech 1715-1718. Autor vkládá mezi jednotlivá řečnická vystoupení také kurzívou psané doplňující poznámky, jež podobně jako scénické poznámky v dramatickém textu zachycují všechny důležité okolnosti, které mají pro rozvoj děje nějaký význam, tvoří jeho organickou součást a pomáhají čtenáři v orientaci.
Kniha je dále také sondou do historie Univerzity Karlovy, do jejího života v 1. pol. 18. století, odráží dobovou mentalitu, kulturní a společenské zájmy. Mluví tu k nám její významní představitele - rektor Jan Miller (1650-1723), promotor a zároveň děkan Jan František Low z Erlsfeldu (1648-1725), Jan Kašpar Voigt (zemřel 1712), profesor a pozdější děkan lékařské fakulty, profesor lékařství Jan Antonín Cassinis z Bugelly (1645-1716) a další. V představovací řeči profesora Voigta je podána zevrubná biografie lékaře A. I. Šámského (1687-1715).
Znalce latinského jazyka v době barokní kniha zaujme košatostí stylu typicky vzrušené barokní elokvence, jak ji představuji řečnická vystoupení všech protagonistů. Nechybí v ní nic, co čtenář od této žánrové formy daného období očekává. Pateticky slavnostní ráz projevů je v úvodu jednotlivých výstupů umocněn obvyklými superlativy a atributy pro vyjádření úcty k nejvyšším hodnostářům a dalším členům akademické obce. Sloh je protkán řečnickými figurami a tropy, jež jej ozvláštňují směrem k silné expresivitě, jako je metafora, hříčky se slovy, hyperbola, ironie a sebeirome, řečnické otázky a zvolací věty. Kompozice je založena na překvapivých paradoxech a také vtipu. Učenost a rétorickou dovednost řečníků dokládají hojné citáty z bible, klasických a středověkých autorů, právních autorit a příklady z historie a antické mytologie.
Kniha je v neposlední řadě výrazem pravého přátelství mezi jejím autorem a A. I. Šámským, jak je patrné především z dedikace, a mezi vysokými akademickymi hodnostáři navzájem. Je zároveň vyjádřením jejich vroucího vztahu ke Karlo-Ferdinandově univerzitě a k univerzitnímu vzdělání.
Závěrem je třeba vyzdvihnout výkon obou překladatelů při úsilí o vystižení slavnostního stylu a estetických hodnot originálu.
Josef Forster, Listy filologické, vol. 125 (2002), No. 3-4, str. 363-365
