Emil Weyr (1848-1894) byl českým špičkovým geometrem světového jména. V roce 1871 ve věku 23 let byl jmenován mimořádným profesorem matematiky na české technice v Praze. V roce 1875 se stal řádným profesorem matematiky na univerzitě ve Vídni. Byl členem řady mezinárodních vědeckých společností, sepsal více než 130 odborných prací a 8 monografií, podílel se na práci mezinárodních referativních časopisů apod. Ve druhé polovině 19. stol. byl snad prvním geometrem v Rakousku. V roce 1870 získal stipendium a studoval u Luigi Cremony (1830-1903) na prestižní milánské technice. Z tohoto pobytu se zachoval jeho deník, který je unikátním dokladem mapujícím jeho studium, myšlenky, odborné i kulturní kontakty, politické názory apod. V kolektivu autorů byl deník přepsán a přeložen (z němčiny psané švabachem), pečlivě okomentován a doplněn životními osudy Emila Weyra a bohatým rejstříkem osob.