© Nakladatelství
KAROLINUM 2020

RSS RSS   facebook


visa visa
maestro maestro

webmaster

VŠECHNY ZDE NABÍZENÉ PUBLIKACE MÁME SKLADEM

košík

VÁŠ NÁKUP


0 POLOŽEK
CENA: 0 VČETNĚ DPH



Domácí stránka  > FILOSOFIE  > antická filosofie  > detail titulu

DETAIL TITULU:

Život svatého Martina

Herrmann a synové 2003

brožovaná269 str.
ISBN X17067

obálka
-10% 198,-
178,-
1-2 ks

Mohlo by se zdát překvapivým, že do edice s názvem Poslední Římané vřazujeme dílo, jež nese tolikerý aspekt díla PRVNÍHO: Život svatého Martina z pera Sulpicia Severa je prvním velkým hagiografickým dílem latinského Západu, dílem kanonickým, vzorovým pro celé středověké svatopisectví. Hrdina díla, Martin z Tours, je prvním významným světcem latinského Západu, jehož světectví není dáno ani mučednictvím jako u tolika světců-obětí pronásledování křesťanů od prvního do čtvrtého století, ani literární činností na dogmatickém poli jako u Martinových současníků Ambrosia, Hieronyma či Augustina, nýbrž jen a jen kvalitou (virtus) jeho křesťanského života. Právě tento martinovský typus světce bude středověké hagiografii dominovat, a to z důvodů jak vnějších (řídká příležitost k mučednictví a faktické uzavření dogmatického systému), tak vnitřních (přitažlivost modelu "světce pro všední den" a v jisté míře i obliba literárního díla o modelovém světci).

Konečně, Sulpiciovy svatomartinské spisy - především jejich třetí část, Dialogy - jsou i prvním literárním dílem, v němž se z univerzality starověkého římského světa začíná vydělovat Gallie jako svébytný a sebevědomý celek. Latinská Vita Martini je v tomto smyslu prvním dílem francouzské literatury, literatury o Francii a pro Francii.
A přece: Svatomartinské spisy vznikly v době "posledních Římanů" (sklonek čtvrtého století) a jsou dílem jednoho z typických "posledních Římanů". Sulpicius Severus se stylizuje jako pouhý pokorný zapisovatel skutků svého héróa Martina. V předmluvovém listu tvrdí, že chce být raději zapomenut: "Vydej tu knihu anonymně, jestli uznáš za vhodné. Vymaž jméno z titulního listu, aby kniha zůstala němá a hlásala pouze předmět, nikoliv autora." (Vita Martini, Praefatio). Přitom nechce a nedokáže zapřít své vlastní poučené pozdněantické literátství, svou vlastní osobnost, své nálady, touhy, ambice a úzkosti. Snad nejvýraznější, třebaže jím samým neformulovatelnou ambicí Sulpicia Severa je NEBÝT "posledním Římanem", nýbrž být někým, kdo stojí na počátku, kdo je první. Jelikož v kulturní paměti Evropy jméno Martina z Tours zůstalo dodnes a jelikož toto jméno v běžném povědomí "patří" do středověku a nikoli do pozdní antiky, lze konstatovat, že Sulpiciova ambice se naplnila.