Publikace je katalog ke stejnojmenné výstavě Muzea města Brna.

Bruno Beran (1888-1979), Gustav Böhm (1885-1974), August Potuczek (1882-1936), Hans Friedrich Wacha (1885-1964), představení ve dnech 5. 10. 2023 - 5. 5. 2024 výstavou Druhá tvář Brna, byli nejvýznamnějšími německými malíři, kteří se narodili v osmdesátých letech 19. století v Brně nebo v něm od dětství vyrůstali. Byli vrstevníky ikonických postav českého moderního malířství, jako byli Antonín Procházka, Jaroslav Král nebo Emil Filla. Všichni čtyři vyrůstali v okolí Křenové ulice, v oblasti, kde se v Brně nejvýrazněji prolínaly tři etnické proudy historického Brna - německý, slovanský a židovský. Morava byla bilingvní zemí, kde se zároveň mluvilo česky a německy a všichni se považovali za Moravany. Jazykem měst a elit byla ale především němčina, a tak i většina moravských umělců byla německy mluvících. Teprve v devadesátých letech 19. století se začal formovat samostatný proud česky mluvících umělců.

Beran, Böhm, Potuczek a Wacha představovali před první světovou válkou nejnadějnější mladě brněnské malíře. V té době už existoval proud česky mluvících umělců v moravském umění, ale němečtí Moravané stále představovali většinu. Studovali ve Vídni a snažili se umělecky prosadit ve městě, které představovalo jedno z největších kulturních center své doby, odkud se jim otevíraly dveře k evropské kariéře. První světová válka tento starý svět zrušila a Beran, Böhm, Potuczek a Wacha se v novém státě ve svém středním věku stali příslušníky brněnské německé menšiny. Přirozené vazby na Vídeň se jim uzavřely. Snažili se sice prosadit na mezinárodní scéně, především v Paříži, ale jejich možnosti byly v nové situaci omezené. Pro svůj německý původ i konzervativní výtvarný styl se ocitli na vedlejší koleji i v Československu, které preferovalo českou modernu.

Druhá světová válka znamenala pro brněnské německé umělce ztrátu domova. Ti, kteří byli židovského původu (Beran, Böhm), museli utéct před válkou, ti, kteří byli árijského původu, zase po válce (Wacha). Ve stáří se tak ocitli v cizině, a to v menších městech, které jim nedávaly možnosti uměleckého rozvoje. Na nových místech ale podnítili rozvoj místní kulturní scény.

Výstava věnovala tvorbě každého z umělců jednu ze čtyř výstavních místností. Na výstavě bylo možné vůbec poprvé vidět 12 velkoformátových obrazů Bruno Berana, které ležely dlouhá desetiletí zapomenuty v depozitáři muzea a teprve před nedávnem byly restaurovány. Obraz Oplakávání je vůbec největším Beranovým obrazem, který je dnes dochovaný v originále. Na výstavě bylo možné shlédnout přípravné skici nejvýznamnějších děl Hanse Friedricha Wachy, oltářních obrazů v kostele v Brně na Křenové. August Potuczek byl kromě obrazů zastoupen svou grafickou tvorbou, kterou si v dobách první republiky získal určitou evropskou proslulost, když jeho grafické listy do sbírek koupilo londýnské British Museum a vídeňská Albertina. Mimořádně jemný rukopis výtvarných prací Gustava Böhma skýtá působivé pohledy do brněnských a pařížských zákoutí.