Ezopovy krátké příběhy o zvířatech s důležitým morálním poselstvím byly písemně zaznamenány až ve 3. století před Kristem. V římském prostředí se jim pak dostalo veršované formy. K nejznámějším z nich patří Sněm zvířat, Havran a liška, Lev a myš nebo Liška a čáp. Jednotlivá zvířata v bajkách vždy představují jednu konkrétní lidskou vlastnost a krátká forma příběhu spěje k ponaučení platnému v jakékoli době, neboť lidská mentalita se časem vůbec nezměnila. Ezopovy bajky jsou zábavné, mají živý spád, svižné tempo, vtip, svěžest, ale především svoji moudrost. Dnes už patří ke světovému literárnímu dědictví a známe je i díky množství často velice krásných a nádherně ilustrovaných vydání.